První dojmy z LSE

Je sice teprve úterý, ale podle množství informací, které můj mozek musí už teď vstřebat, a to urychleně, protože zítra se na něj budou valit další, mám pocit, jakoby školní rok nezačal včera, ale už tak před měsícem. Přitom úplně oficiálně semestr ještě nezačal, všechny vypukne až příští pondělí, tohle je jen taková předehra, které tady říkají "orientation week". Každopádně musím uznat, že mám za sebou dva velmi intenzivní dny, první okamžiky, kdy mě začala zachvacovat panika, jestli jsem tu správě, jestli omylem nepřijali nějakou jinou Terezu Vrabcovou, která má jistě ty supermanovské schopnosti na to, aby to tu zvládla...

Celá má akademická show oficiálně odstartovala včerejší registrací. Jako vzorný prvňáček jsem samozřejmě nemohla dospat (abych udělala Honzovi svačinku do práce a šla se proběhnout přeci). Trochu úmyslně jsem vyrazila o nějakých pár hodin dřív, alespoň se porozhlédnu kolem, Na campusu LSE už jsme se byli s Honzou podívat, když jsme byli v Londýně na našem lovu bytu (mimochodem, už bydlíme "ve svém", takže se v nejbližší době těšte na výživný příspěvek o našem bydlení, stěhování a radostech a starostech, které to doprovázely...), takže jsem zhruba věděla, jak to vypadá z venku. Celý komplex je taková malá vesnička uprostřed centra Londýna. Má vlastní úzké i široké uličky, kde se to teď hemžilo studenty, na cihlových budovách se vyjímaly červeno bílé názvy LSE. Všechno na vás dýchá akademičnem, a to jste teprve venku na ulici! Kromě starých, klasických anglických akademických budov, krásné obří knihovny a nové, luxusní, moderní akademické budovy na campusu nechybí ani tři bary, kavárny, restaurace, knihkupectví, kadeřnictví nebo divadlo. Skutečně takové malé městečko, člověk úplně zapomene, že z druhé strany budovy je rušná silnice, kde je permanentní kolona aut nebo popojíždících autobusů. A právě v těchto uličkách byly včera ráno postavené jeden vedle druhého červené LSE stánky nejrůznějších aktivit, možností a center, které jsou pro studenty k dispozici. Jen než jsem prošla celou řadou, nafasovala jsem látkovou LSE tašku plnou nejrůznějších prospektů od LSE Careers, knihovny, jazykového centra a pomoci s kulturním šokem přes IToddělení, doporučení bezpečnosti na campusu, možnosti studentské unie a třídění odpadu až po ochutnávky fresh juice a pizzy z místní restaurace.

O poznaní méně milé překvapení přišlo na registraci, kde se fronta táhla po schodech až do druhého parta budovy. Moc nerozumím tomu, proč nám tedy posílali rozpis registrací jednotlivých oborů, když pak evidentně všichni přišlo v jeden čas...Ale nakonec fronta postupovala docela rychle, možná i proto, že jsme se zapovídaly s vedle čekající Američankou, která se smála, že jak je zvyklá na všechno "extremely big" ze Států, všechno tady se jí zdá malinké, pokoje, metro,... Jojo, úplně jsem si vzpomněla na Honzu, co by jí na mém místě řekl. Myslím, že ta droboučká slečna ještě menší než já se narozdíl od něj totiž do metra aspoň pohodlně vejde a nemusí drhnout hlavou o strop, případně se bát, že si rozrazí čelo o stropní zářivku... No, ale každopádně už je to černé na bílém, mám svou LSE studentskou kartičku, která dokonce i funguje, jak jsem stihla vyzkoušet při vstupu do knihovny. Lítý boj jsem svedla při aktivaci IT účtu, protože jaksi "á" ve jméně Vrabcová jde na místní klávesnici špatně vložit a pouhé "a" mi systém nepřijal. Inu, zaměstnala jsem dvě slečny a jednoho chlapce na IT help desku, vytvořila se tam pak fronta asi osmi lidí (když jsem přicházela, nikdo tam nebyl), ale nakonec se podařilo. Jen si říkám, jak to řeší třeba ti Číňané nebo Norové s jejich prázdnou množinou ve jméně?! Navzdory technice, která je vždycky proti mě, mám ale nastavěné snad všechny důležité účty a maily, teď už jen s napětím očekávám páteční zápis předmětů.

Tohle je super schodiště v knihovně, je úplně obří a dole v přízemí jsou červené a modré pytle s kuličkami, do kterých se můžete rozvalit, no prostě super!

Co se mých spolužáků týče, přímo na našem programu je nás 17, nebo aspoň tolik nás bylo na dnešní přednášce našeho programu. Zhruba osm z toho jsou Číňané, dále cosi tak pamatuji tak je to dvakrát Norsko, Německo, USA, pak dále Francie, Pakistán, Rwanda, Švýcarsko nebo Rumunsko.Takže poměrně multikulturní skupina. Zatím všichni vypadají poměrně sympaticky a o těch pár lidech, se kterými jsem měla tu čest si i popovídat, můžu říct, že jsou moc fajn a velmi zajímaví lidé. Myslím, že se budeme učit hodně i jeden od druhého, což je super. Mimo jiné jsem dnes měla ještě dvě uvítací přednášky, jednu pro všechny graduate studenty, kde k nám hovořil ředitel a další povolané hlavy LSE, velmi milá a vtipná přednáška, ani bych nečekala, že se při takové příležitosti ta upřímně zasměju. Druhá uvítací přednáška byla z celého departmentu sociální psychologie, kam můj obor patří. Dozvěděla jsem se hodně o možnostech a doplňkových seminářích a aktivitách, mezi nimi třeba kurz effektivního čtení, přednášky na správné psaní esejů, vtipně nazvaný kurz "jak přežít na LSE" nebo třeba jazyková poradna, kde nabízí pomoc jak s akademickou angličtinou při psaném nebo mluveném projevu, ale třeba vám také pomohou zkontrolovat životopis nebo cover letter. Po pravdě, jsem z těch všech možností a zázemí unešená. Spolu se všemi povinnostmi a eseji a prezentacemi a zkouškami a čtením a kdo ví, co na nás ještě vymyslí, nevím, jak to všechno budu stíhat, ale tak nějak jsem si usmyslela, že z toho prostě musím vyždímat maximum, protože to zázemí a možnosti se tu zdají nekonečné a neuvěřitelně zajímavé. Při pročítání materiálů jen z dnešního dne teda začínám trochu panikařit (a to je teprve začátek!), ale ono se to snad nějak setřepe a uklidní... Ale každopádně jsem vám chtěla sdělit, že první dojmy z mé obří akademické master zkušenosti, jsou jen a jen pozitivní a přála bych všem studentům, aby měli taky takové štěstí, co mám já, protože LSE, jak se zdá, dostojí své pověsti a jménu!

Pozn. Fotky jsou jen ilustrační, vlastní fotky jsou stále bezpečně ve foťáku, stále nemáme kabel...ale už ho snad brzy koupíme, juch!