Další důvod, proč jsme blog pojmenovali "Mind the gap" je trochu metaforický, jeho pochopení od vás proto možná bude vyžadovat trochu fantazie a představivosti. Protože stejně tak jako v londýnském metru je mezi nástupištěm a vagónem jakýsi schod, díra nebo mezera, něco tak trochu podobného je i mezi Londýnem a Prahou, tedy pokud chápete, jak to myslím. Nehledejte v tom nic špatného nebo hanlivého, ani žádné srovnání lepší nebo horší. Jednoduše "it is not right, it is not wrong, it is just different", jak nám říkali v Kanadě. A právě ten "difference", ten rozdíl mezi těmi dvěma světy, kulturami, životy, školami, domovy a tak vůbec, je tak trochu ta "gap". Ostatně většina příspěvků s postřehy odsud a okolí bude snad dostatečně ilustrativní a přesvědčivá v to, že tuhle "gap" je skutečně potřeba (chtě nechtě) "mind".
Možná by se na začátek slušelo krátké vysvětlení, proč náš londýnský blog nese název "Mind the gap". Ti, kteří už někdy v Londýně byli a měli to štěstí vyzkoušet cestu místním metrem, už teď asi tuší, kam mířím. Pro ty ostatní:
Metro je v Londýně taková kapitola sama pro sebe. Je to téma, které jistě zabere více než jeden článek, zážitek a zkušenost, kterou jen tak nezapomenete, zejména pokud pojedete některou ze starších linek, ve špičce a středem zóny jedna. A právě proto, že na nás tento dopravní prostředek zanechal tak hluboké stopy, nemohli jsme ho v názvu blogu opominout. Ale teď jak vlastně "mind the gap" s metrem souvisí. Různé stáří a stupeň modernosti jednotlivých vlaků metra na jednotlivých linkách poznáte při nástupu jednak podle komfortu a množství prostoru, ale také podle velikosti mezery mezi nástupištěm a vagónem. Někde musíte při výstupu překonat schůdek nahoru nebo dolů, někde vystoupíte úplně bezbariérově a jinde se před vámi rozevře propast velikosti dětské botičky. A právě tyto stanice, ač nejenom ty, se při příjezdu každého vlaku rozezní hlasitým a monotónně se opakujícím "mind the gap". Zkrátka takové konstantní upozorňování na to, že máte zvedat nohy a nemáte zapomenout, že při výstupu je tam prostě díra. Něco jako když maminka u nás v metru dětem říká: ,,A teď musíš udělat veeeelkej krok."...Tady se říká "mind the gap". a věřte, že stačí jeden den ježdění v metru a bude se vám o "mind the gap" i zdát. Tolik tedy pro tentokrát k metru a "mind the gap".
Takže zkrátka "mind the gap", jak v metru, tak i v běžném londýnském životě.
Žádné komentáře:
Okomentovat