Smart versus Ridiculous

Někdy se mi zdá, že Británie je tak trochu země paradoxů. Občas totiž narazíte na něco, co vám jednoduše nedává smysl, hrkne ve vás a buď si řeknete, že to je podivné, ale vynalézavé (řazeno do kategorie "smart"), nebo, v horších případech, zachmuříte obočí a zakroutíte hlavou (řazeno do kategorie "ridiculous"). V obou případech se však jedná většinou o zjištění, která jsou nezvratná a nezměnitelná, taková srážka se systémem. V obou kategoriích nás jistě ještě čeká mnoho přírůstků, novinek a zážitků, ale pro začátek jsem se rozhodla se s vámi o ně dělit hezky průběžně.

Kategorie "smart"

Když jsme dnes obcházeli budovu Tesca, abychom se dostali k hlavnímu (a jedinému) vchodu (který je trochu "ridiculous" poměrně daleko od ulice, ze které se k obchodu přichází..možná proto, že nejblíž je to z parkoviště, evidentně sem pěšky moc lidí nechodí), kromě normálních nákupních vozíků, vozíků, co vypadají jako auto - pro děti - a vozíků, které koš nemají hluboký, a tak se tam například důchodci nemusí sklánět, tu mají také jednu podivnost, jejíž využití nám došlo, až když jsme ho viděli v praxi. Dáma na invalidním vozíku si to za pomoci "tlačiče vozíku" štrádovala obchodem a před sebou tlačila vozík, respektive spíše měla z košíku na kolečkách udělanou jakousi ohrádku. Rukama volně nabírala věci z regálů, a když chtěla popojet jinam, jízdou invalidního vozíku tlačila před sebou nákupní košík.Chytré, že!

Další milou vychytávkou jsou oddělené pokladny na nákupní vozíky (na kolečkách) a košíky (nosí se v ruce). S menším nákupem  košíčku tak nemusíte do skonání čekat než slečna namarkuje giga rodinný nákup, který se ani nevejde na pás. Věc, ze které byl blažený Honza (neb jeho osobní hygienické standardy jsou na nejvyšší úrovni...),jsou plastové příbory volně dostupné a zabalené (!!!) s ubrouskem (!!!), připevněné ke většině hotových jídel. Pro mě, cottage/jogurt/tvaroh mastera by byla školácká chyba, nemít s sebou malou lžičku (je to skoro součást povinné výbavy, jakési KPZky, hehe!), ale Honza byl tehdy skutečně nadšený...

Kategorie "ridiculous"

Historka, kterou zde dnes uvedu jako ilustrační příklad, je naprosto ukázkovou dokumentací ridiculosity nejvyššího kalibru. Člověk by očekával, že v moderní společnosti jako ta anglická, se v současné době bude otázka veřejného odpadu řešit nějak pokrokově, inteligentně, efektivně, eco-friendly...zkrátka nějakým adekvátním způsobem tomu, že je Londýn přeci to finanční centrum Evropy, to středisko businessu... Nikoli však. Veřejné odpadkové koše občas hledáte na ulici lupou, zato pytle naplněné odpadky nemůžete nepřehlédnout. Neexistují žádné kontejnery nebo velké společné popelnice jako u nás. Jednoduše se odpadky dávají na ulici. Tedy, ne že by je nějak rozhazovali, to nemyslím, spíš jen není divné, že zavázaný plný pytel odpadků jednoduše vynesete ven na chodník před dům nebo kancelář a tam pytel trůní, dokud si ho nepřijedou popeláři vyzvednout. K tomu všemu je tu ještě háček s timingem. Časování vaší expedice odpadu před barák je totiž velmi důležité, neboť jeho špatné rozvržení vás může stát také 80 liber v podobě pokuty za znečišťování veřejných prostor (či jak se daná pokuta jmenuje).

To jen takový vzpomínka na Kanadu, kde nám mývalové chodili mlsat odpadky do popelnice...Tady jsem žádného mývala zatím neviděla, ale jistě by si tu pošmákli...

Musíte si proto zjsitit, v kolik hodin bude ve vaší ulici projíždět popelářské auto a relativně těsně předtím podstrčit odpadky ven. Ano, možná si pak dovedete představit, jak kolem dané hodiny vypadají chodníky v centru města - takzvaně všude sedí jako pecky plné pytle odpadků. Stejně tak v klidné ulici rezidenční čtvrti, krásné cihlové domečky lehce hyzdí igelitová hrůza plná smradu. Další level je pak třídění odpadu, které se tu ve velké míře také příliš nepěstuje (kromě například - nutno se pochlubit - půdy LSE, kde se třídí všechno, od tradičního papíru a plastů až po bioodpad!), papír a plast se míchá dohromady a dává do speciálně označených pytlů. Každý jednotlivý pytel nesmí mít víc než 5 kg (nebo alespoň u nás v kanceláři jsou takové regule,že jinak to popeláři neodvezou), takže občas si připadáte jako plejtvák obrovský. Do toho všeho si pak ale ještě představte, co se s plastem a papírem děje dál. Kdo to tam pak třídí? Londýne, skutečně by nebylo jednodušší třídit vše hezky řádně hned od začátku?