Výlet do Benátek

Protože do práce přes týden jezdíme na devátou, to znamená vyrážet z našeho dočasného domova kolem půl deváté, ještě musíme stihnout sníst porridge, sladit košili se svetrem případně punčocháče s barvou sukně, no zkrátka pokud bychom vyráželi k tomu všemu ještě běhat, znamená to dát si budík na něco mezi čtvrt a půl sedmou. Honza se zatím na společné ranní venčení příliš netvářil a pozoroval mě jedním okem zpod peřiny, takže jsme se na první společný běh dostali teprve včera. Ostatně, sobota, víkend, na všechno je čas (i na zbytky sightseeingu, které jsme nestihly při naší týdenní honbě za bytem).. Protože jsem den či dva předtím trochu náhodou narazila na docela pěkné místo, kam se dá v rámci možností tady běžet aniž by člověk čmuchal do výfuku smradlavých autobusů a troubících aut, nafotili jsme si do hlavy mapu a vyrazili. Trochu plánovaně jsme mířili k jakémusi kanálu, který se klikatí kolem zastávky metra Warwick Road. jezdíme přes tuto stanici už celý týden a teprve teď jsme pochopili, proč na této stanici pokaždé hlásí "exit to Little Venice". Vodní kanál nejprve s čistou, později trochu sinicovatou vodou, podél kterého vedl chodníček, nám nabídl zřejmě zatím nejhezčí místo, kudy jsme v Londýně měli šanci běžet. Prohlíželi jsme si zakotvené loďky a houseboaty na jedné straně, na opačné straně se střídaly domečky, byty nebo kavárny s výhledem, Ač jsem nikdy v Benátkách nebyla, nějak takhle si to představuji, jen možná ještě tam krouží ti gondoliéři, co bidlují, a v gondole se ňufňá zamilovaný pár. 

...tak uvidíme, kde budeme běhat dál - zítra nás čeká stěhování a dalších 14 dní na objevování zase jiné části Londýna.