Honza mě nazval potravinovým fašistou. Jakkoli se mi toto označení zdá přehnané (a neberu si ho osobně), musím uznat, že svým způsobem jsem asi trochu policajt v tom, co kdo jí a kupuje. Ale uznejte, občas je to děs, co mají lidé v nákupních košících, nemyslíte? Honza se vždycky vzteká, že prý pozoruju lidi moc nápadně, a když zkoumám složení dvou rozdílných cottage, tváří se, že mi to nakupování děsně dlouho trvá (ale svůj toastový chleba si vybírá zhruba stejně dlouho, takže jsme si kvit). Každopádně, proč se o nakupování potravin vůbec zmiňuji. Už když jsme tu byli před pár týdny na "apartment hunt" pobytu, návštěva prvních řetězců s potravinami (shodou okolností Sainsbury´s) byla velkým šokem. Představte si obchod s potravinami, který je třeba z poloviny plný hotových jídel, chlazených nebo mražených, od salátů přes těstoviny s omáčkou až po krájené ovoce, zeleninu s dipem a nechybí tu samozřejmě dlouhý a plný regál nejrůznějších sandwichů, baget a bagetek a wrapů. Při naší první návštěvě se takové praktické zboží jako jsou těstoviny nebo rýže krčily kdesi v koutku, tedy pokud jste si nechtěli koupit hotové spaghetti bolognese nebo italské risoto. Cottage a tvaroh, dvě věci, které kromě ovoce, zeleniny a vloček potřebuji k přežití, jsem občas nenašla ani když jsem třikrát velmi důkladně prošla celý obchod. To bylo velmi znepokojující.
Vyzkoušeli jsme několik různých druhů prodejen (podle velikosti) i řetězců, ale všude to vypadalo dost podobně. Výjimkou byl luxusní Whole Foods Market, kam jsem se rozhodla, že budu chodit nakupovat, až jednou někdy třeba možná budu hrozně bohatá. Ten obchod bych vám přála vidět. Nabídka byla z velké části bio, krásně vyskládané v regálech, ovoce a zelenina co si jen vzpomenete, nepřeberné množství sýrů, výběr z několika druhů knackebrötu a ricecakes (love it!), pult s masem (Honza roztál!), rýže, oříšky, olivy, sušené ovoce nebo mouku tam měli v takových obřích pytlích, zákazník si vždycky vzal jen pytlík a lopatičkou si nabral, kolik chtěl a na kase mu to zvážili. No prostě skvělej obchod, doporučuju se tam zajít podívat, jen projít ty regály stojí za to. Nicméně naše návštěva tohoto vysněného supermarketu příliš neřešila naši situaci, respektive otázku, kde budeme nakupovat. Kamarád google ale naštěstí nezklamal a vyhodil nám pár adres Tesco superstore. To byla naše poslední šance. Vcházeli jsme do obřího hypermarketu plní očekávání. Hned na začátku sice prodávali pečená a grilovaná kuřata, další tři plné oboustranné obří regály zabíralo ready made food, takže opět polotovary a hotová jídla, ale pak, pak! ...úsměv na rtech! Pekárna, kde prodávají i něco jiného než toustový balený chleba (pravda, cenově se jedná asi o luxusní zboží, ale je to tu). Regály se sýry, jogurty a šunkou byly plné a nabízely doposud v Londýně nevídaný výběr. Cottage tu mají hned v několika variantách a příchutích - mimochodem jedna z nich je "mint and cucumber", kterou jsem se ještě neodvážila ochutnat. Tvaroh tu asi používají pouze jako přísadu do pečení nebo vaření, ale co, hlavně že ho tu mají. V oddělení s ovocem a zeleninou se mi také ulevilo, jak ze strany cen, tak ze strany výběru.
Kapitolou sama pro sebe bylo mléko. Ráda bych totiž připomněla, že Honza je nejen velký mlíkopil, ale také poněkud mlsoun a zhýčanec z Vídně. Rakouské kravičky se asi pasou na lepší trávě, než ty britské, protože mléko z Vídně, nutno uznat, je prostě dobroučký. To i já, a to nejsem žádná mléčná policie, jsem poznala rozdíl. Takže jsme ze začátku měli pár nesplněných očekávání, která se týkala kvality a chuti koupeného mléka (,,Tak teď zkusíme tohle, je sice dražší, ale musí být přeci lepší...",,Jestli tohle bio mlíko nebude dobrý, tak už fakt nevím..."), ale nakonec se zdá, že jsme objevili zlatou střední cestu. Rakouské mléko to není, ale chutná dobře nejen když z něj děláme ráno porridge. Další velmi šokující setkání proběhlo v oddělení šunky, kde Honza nemohl uvěřit svým očím a uším a podle jeho reakce vůbec všem svým smyslům, když jsme v regálu našli kuřecí maso, které bylo vařené (nebo pečené?), nakrájené na plátky a připravené na to, až si z něj někdo udělá kuřecí sandwich... No, že Angličani neumí vařit jsme věděli, ale že to bude mítaž takové grády, to jsem nečekala. Tolik tedy k naší návštěvě spásného Tesca superstore (mimochodem tu mají kromě Tesco Express ještě Tesco Metro, které je trochu větší, než Expres, ale snad jen o ty regály s hotovým jídlem...). Měli jsme ještě mnoho dalších příhod, posledně jsme třeba vzdali hledání kuskusu... Nebo dnes jsme u pokladny vyložili už skoro celý košík na pás, ale pak přišla slečna, že prý pokladny pro nákup s košíkem jsou jinde, že tady je to pro nákupní vozíky. Oukej. Sice nebyly fronty, nikdo za námi nestál, nikoho by to nezdrželo, ale co se dalo dělat, přeskládali jsme věci z pásu zase zpátky do košíku a přemístili se o pár metrů vedle... Mimochodem, dnes jsme si založili Club card, takže to vypadá, že Tesco bude zkrátka náš obchod...
Na závěr jedno přiznání...nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale je to tak: co se jídla, jeho nabídky a výběru, kvality, dostupnosti potravin a řetězců...zlatá Vídeň!
Žádné komentáře:
Okomentovat