V Londýně se vám nechce věřit, že lidstvo může vymírat. Není překvapivé, že v porovnání velikosti Londýna a Prahy, bude mít Londýn kapku víc obyvatel a mumraj lidí poroste exponenciálně navíc díky nálepkám jako "finanční centrum Evropy" nebo "jedno z nejvíc busy měst"... To všechno zní ale bohužel o dost líp, než to člověk pak pociťuje na vlastní kůži. Těžko se to popisuje, ale občas si připadáte jako v jiné dimenzi. Že je narváno v metru, na eskalátorech a že v tunelu na přestup jdete ve frontě, něco jako když se odstartovalo těch 9000 lidí na maratonu. Masa se dala do pohybu. Tady je to podobně, ač si stejně nejsem jistá, jestli si to dokážete tak barvitě představit. Po pravdě, já si myslela, že jsem na "hodně lidí" a "narváno" připravená, ale stejně to člověka tak nějak překvapí. Na osobní, natož intimní zónu si tady nikdo nehraje. A když máte navíc štěstí, že jedete tou starší linkou (třeba skvělá je na to Picadilly line nebo Central line), k těm všem haldám lidí je tam ještě příšerné vedro, prostě tropy, horký vzduch, co kulminuje mezi lidmi namačkanými na sobě. Ideální. Takzvaně zážitek na vlastní kůži. No, a teď si třeba představte, že nestojíte frontu jen na výstup z metra, ale i na to, abyste se vůbec dostali výlezem z ulice dolů pod zem. Nikde nekončící proud lidí se valí po chodnících obou stran ulice jako voda při povodních a tečou pomalu do "kanálu" zvaného London Undreground. A přestože pořád odtéká, "vody" v ulicích neubývá. A údajně jsou i stanice, kde se vám ve špičce může stát, že se tam zkrátka nedostanete. Napsané to možná nezni tak hrozně, ale pohled naživo je naprosto absurdní.
Do tohoto zmatku jezdí samozřejmě ještě obousměrně auta , taxíky a obří doubledeckery. Být účastníkem tohodle provozu bych asi ani být nemusela. Řidiči se s jízdou řekněme..moc nepachtí, takže při přecházení to chce skutečně dávat pozor. Zvlášť, když máte v mozku stále zafixované zvyky z dětství, na jakou stranu koukat první. Teď se celý vzorec podmíněného reflexu pocuchá a tak se občas přistihnete, že na okraji silnice jen zběsile otáčíte sem a tam, pro jistotu tak čtyřikrát na každou stranu. A doufáte, že si toho "ping-pong" pohledu nikdo moc nevšiml. To se vám často podaří, protože na ulici si každý jede po svém, každý má totiž ten svůj business. Nebo alespoň ti lidé v centru, a těch je mraky.
Věřím, že Londýn je skvělé místo na kariéru a business. Vyšší koncentraci kravaťáků a slečinek v kostýmku a podpatcích jsem asi nikde jinde neviděla. Jen si občas říkám, že to je na mě trošku moc, že to hektično je trochu vysávající. A jsem ráda, že nebudeme bydlet někde v centru, kde budou setrvale hučet auta a drnčet kolečka kufrů zrovna přijíždějících turistů. Lidé jsou všude, málokdy se vám podaří, a to i když jdete tou nejmenší nejužší a nejzapadlejší uličkou v centru, že byste na ulici byli sami...
Londýn prostě žije.
Což je super, ale přestože mám ráda lidi, vše má své meze, že!
Žádné komentáře:
Okomentovat