Krátké běhy beru na milost

Byly časy, kdy jsem vůbec neběhala a běhání neměla ráda. A byly to hezké časy. Pak jsem běhu přišla na chuť, nejprve trošku, pak trochu víc a nakonec se tak stalo, že jsem běhala docela hodně. S radostí, nadšením, plná euforie jsem se vracela ze svých výběhů po Prokopáku, dostala dárek sporttester, pobláznila další členy rodiny, nadchla pro běžecké oblečení maminku a pro některé články v RUNu tatínka...moje okolí a zdálo se, že i mé tělo, začali brát běhání jako součást mého já, integrovanou jako kód kdesi uvnitř. Čím dál tím víc jsem se se utvrzovala v tom, že bez běhání mi nějaké věci prostě nejdou, nedaří se nebo mám prostě jen špatnou náladu. Jsem nevrlá a protivná. Přitom stačí jen vyběhnout ven, na hodinku se ztratit, propotit tričko a vrátit se s endorfiny, vyčištěnou hlavou, pocitem lepší kondice, tak nějak lepšího startu do nového dne. Milovala jsem to a chvíli se zdálo, že toho moje tělo vydrží hodně. Vydrží, ale i ten nejtlustší kmen jednou pilou přepižláte.

Tehdy v Dánsku jsem pižlala a pižlala, až se pila změnila v motorovku a bylo zle. Lízala jsem se z toho pěkně dlouho, nikomu to nepřeju a po pravdě mám štěstí, že se mi dostalo takové podpory a zázemí. Když jsem po dlouhé době opět obula běžecké botky a chystala se vyrazit, bylo jasné, že na žádnou klasikou "deset a víc" štreku se vydat nemůžu. Vždycky mi říkali "tak běž jen na chvilku, jen na tři kiláčky, jen na půl hoďky..." Dřív jsem se ofrňovala. Že to nemá cenu, že to je prd, že to ani nestojí za to, že to chce aspoň tu hodinku...osm kilásků byla ten krátký výběh. Teď už črtnáct dní vstávám kvůli běhání kolem půl šesté až šesté. Vybíhám do ospalých prázdných ulic za světla pouličních lamp. Teprve se rozednívá a málokdy vůbec potkám někoho v naší ulici. To jen pár snících postav zívá a mžourá do světel občas se míhajícího automobilu. Když bych chtěla běžet deset  a víc, musea bych si ještě přivstat. A koupit čelovku a světlici pro případ nouze.. a tak vůbec, to by prostě nešlo. Londýn zkrátka zatím změnil mé běžecké hodnoty. Beru krátké běhy na milost, protože jsou zatím tím jediným, co tady během týdne mohu mít. A dlouhé výběhy po okolí si holt musí nechat na víkend. Tak dobrou noc, jdu spát, zítra brzy vstávám na svůj krátký běh, svoji půl hodinku, někdy skoro třičtvrtěhodinku, blaha. I ta za to vstávání do tmy totiž stojí!