Cucumber cottage

O podivnostech londýnských supermarketů jsem už sice psala, ale stopa, kterou to na mě zanechalo je příliš hluboká na to, aby to zůstalo jen u jednoho článku. Po přestěhování (ano, stěhovali jsme se, poněkud jsme se o tom zapomněli zmínit, ale nebojte, po následovat bude sekce o bydlení) jsme se štěstím zjistili, že nebudeme muset jezdit přes celý Londýn do toho "našeho" Tesca superstore, protože jedno podobné máme kousek od nás. Skvělé. Vlastně hrozná úleva. I z nakupování totiž může být noční můra. Zvlášť pokud jste na nějaké druhy (či případně konkrétní značky) potravin jaksi řekněme citliví (druzí tomu říkají vybíraví). Pro Honzu do této kategorie spadalo mléko, u mě byl tento seznam výrazně delší (a není to tím, že bych byla vybíravější, podotýkám!). Ku příkladu s bílou Hollandií jsem se na nějakou chvíli rozloučila to mi je jasné. Ale že budete lupou hledat takový tvaroh nebo cottage, to jsem trochu nečekala.

Pravda, nejsou to úplně ingredience na full english, ale tak do háje, u nás je toho výběr mraky a směrem na západ to má být lepší, ne? Trochu stresu a skenování regálů zprava doleva, shora dolů a skoro i úhlopříčně a když by to byla osmisměrka,v tajence by vyšlo cottage a tvaroh, oujé. Takže dobrý. Sice teda chuťové pohárky si úplně nešušňají, zato si ale můžete třeba ucottage vybrat y několika roztodivných příchutí. Černý pepř nebo sladké chilli zní skoro otřele,  česnek a bylinky máme i u nás, ale taková příchuť cibule, to už je trochu gastronomická abstrakce. Samozřejmě jako dezert si můžete dát cottage s ananasem, se kterým ostatně naše Madeta už také průkopničila. O čem jsem ale skutečně doposud nikdy neslyšela byla příchuť "okurka a máta". Mnohokrát jsem ji v regálu přejížděla pohledem a teprve včera se odhodlala ji ochutnat. Honza sice nezapomněl přidat spoustu skeptických připomínek a "okurkovo fašistických řečí" (mimochodem, jediná okurka, kterou ochutnal a pochválil, byla bio okurka, kterou nám naservírovali naši hostitelé v Jablonci, takže vážení, važte si toho!). Nicméně dnes kolem oběda přišel čas ochutnat tu podivnost. No, řeknu vám...vlastně žádná pecka. Nic, co byste museli mít, Prostě trochu bizarre, nic extra hnusného, ale žádná ňamina. Takže se zřejmě budu držet naturální tradice a okurku budu chroupat k tomu.