První příspěvek je vždycky nejhorší. Všichni už ho očekávají, těší se na první zprávy z daleka (teď teda už ne tolik, oproti Kanadě teď vlastně z blízka) a vy máte tolik zážitků, že ani nevíte, kterým začít svoje vyprávění. Člověk by čekal, že už budu trochu zkušeňák, když už jsem toho ze svých zahraničních vejletů nablogovala mraky… a stejně tu teď sedím a poněkolikáté střídavě vždycky napíšu první větu a pak ji nespokojeně smažu…

Svůj první blog jsem začala psát v Kanadě, jmenoval se příznačně Canadian experience. Když jsem v něm pak chtěla pokračovat zpátky doma, nějak se to nikdy úplně nepodařilo, nebylo proč a komu blogovat. Další blog vzniknul v Dánsku, za dlouhých deštivých večerů. Ani ten ale návrat v Čechách nepřežil. A teď je tu Londýn. Moje další, nebo teď vlastně poprvé můžu říkat Naše první společné, dobrodružství. Sice jen za malou louží, oproti Kanadě jen za takovým potůčkem, ale zato v ultra busy a zalidněném městě, deštivě zemi plné fish and chips a tolik oblíbených červených telefonních budek a dvoupatrových double deckerů...

Vůbec nepochybuju, že by tu nebylo o čem psát. Možná právě naopak, ostatně tentokrát tu na zaznamenávání zážitků a pozorování podivností budeme s Honzou dva… J