Výlet do přírody

Ačkoli jsme si mysleli, že ten minulý víkend byl poslední výkřik pěkného počasí před tím, než se zatáhne a už bude setrvale hnusně, ukázalo se, že sluníčko ještě dostalo od deštivého podzimu šanci. Chňapli jsme tak po, teď už asi opravdu poslední, šanci užít si modrou oblohu, a vyrazili jsme na výlet do přírody. Mnoha doporučovanými nedaleko vzdálený Old Deer Park nás namlsal na podobný zážitek, jako byl Deer Park v Dánsku, kde se proháněla stáda srnek hned v blízkosti vás a majestátně kráčící jeleni s parožím budili takový respekt, že se člověk neodvážil jim to jablko nebo mrkev odepřít se slovy "ty už jsi měl dost, nech taky jiným". Slavně jsme tady vyrazili autobusem hnedka ráno a hned na druhý pokus zamířili "k těm srnkám".

Richmond Park

Místo lesa se ale ukázalo, že ta velká zelená plocha, co si říká Old Deer Park, je taková Letná, spousta travičky, na které hráli mladí talenti rugby nebo kam najížděl maringotky s cirkusem. Ale po deerech ani stopičky, ani bobek. Pravda, nebylo se čemu divit, já být srnkou, rozhodně si nevyjdu na pochůzku na otevřenou zelenou pláň, kde fandiví rodiče halasně podporují své ratolesti, co se za hvizdu píšťalek přetahují o rugbyový míč. No, tak ale samozřejmě že jsme naši dnešní přírodní procházku nechtěli nechat jen tak a rozhodli jsme se podél řeky vyrazit do blízkého Richmondu. Samotný náš pan domácí avizoval, že i Richmond určitě zamilujeme a chtě nechtě nutno přiznat, že to odhadl správně. Pro počáteční bloudění jsme nejprve nevěřili, ale odměnou nám byl obří, skutečně gigantický park.

Richmond Park

Tedy, teď už to nebyl takový ten klasický stromovkovitý nebo hvězdovitý park, tohle už byl konečně, neuvěřitelně, spíš prokopákoidní styl parku! (o kterém jsem pomalu přestávala věřit, že něco takového je možné v Londýně najít). Pěšinky, které konečně nebyly asfaltové, místy dokonce bylo bahníčko z nočního deště! Na to, že bylo nedělní slunečné dopoledne tam bylo navíc poměrně málo lidí, kteří se do té plochy tak rozprskli, že jít sem běhat, dost možná potkáte jen pár jiných běžců, co vás míjí, ale jinak třeba nikoho. To bylo dosud nepředstavitelné a otevřelo to úplně jinou dimenzi našemu londýnskému běhání. Pravda, je to 10 minut metrem od nás, ale co, o víkendech se tu nějaká krásná patnáctky naběhne hnedka a to ani nebudete muset kroužit jak rybka v akvárium. No, co vám budu povídat, jsem blažená! Do toho všeho to počasí, krásný podzimní den, ty barevné listy a to sluníčko, co ještě docela hřálo a konečně člověk chvilku nemyslel na to, že má číst nebo přemýšlet nad esejí... Jo, a málem bych zapomněla - nakonec to klaplo i s těmi srnkami a jeleny, protože evidentně všechny z Old Deer Parku zdrhly do Richmondu. Nebylo to sice jako v Dánsku, kde jste si je mohli hladit a krmit je, ale i ta jsme na pár metrů byli svědky několika pasoucích se paroháčů nebo jejich několika líně se na sluníčku opalujících družek. Takže sečteno podtrženo, nedělní výlet na jedničku!

Velitel stáda se pase

A aby toho pozitivního nebylo málo, naše spolubydlící se v práci účastní soutěže o nejlepší dort, takže na něm pracovala dnes skoro celý den. V kuchyni to bylo jako po výbuchu cukrárenského skladu, ale výsledek byl velmi epesní! Pompézně vypadající "Snickers cake" vypadal velmi luxusně (ale také tak sladce, že jen z pohledu na něj trnuly zuby a praskala sklovina). No, a co na tom všem bylo, zejména pro Honzu, nejlepší, že čokoládovo-kávového korpusu bylo nějak víc a toho karamelu a Snickers a polevy a krému a vůbec taky, takže zbylo i na nás. Tak po návratu ze společného běhání si Honza smlsnul na exemplárně vypadajícím muffinu, který byl dokonalou zmenšeninou dortu, který se chladil v lednici. No, vydařený víkend! A teď vzhůru novým dobrodružstvím školního/pracovního týdne!

Bohužel nazoomováno, takže trochu nekvalitní foto, ale paroháč byl jinak relativně fotogenický

Cestou domů po pláni v Richmondu

A teď už skáčeme šipku do dalšího týdne!