Takže tedy...
Je čtvrtek, zítra to budou dva plně dokončené, intenzivní a náročné týdny. V žádné ze vzdělávacích institucí, kterými jsem doposud prošla - a to jsem jich na průměr prošla myslím docela dost - nebylo prvních čtrnáct dní intenzivnějších. Vlastně se dá říct, že i v tomto si může LSE připsat solidní trumf. První týden nás ještě pošetřili, protože jsme začali zlehka jen přednáškami. Nicméně to neměnilo nic na množství knih, článků nebo zajímavostí, co nám bylo doporučeno nebo povinně volitelně předloženo k přečtení. Postupně jsme se ale naučili chodit po campusu bez vytištěného plánku jako turisté
, už jsem si našla pár svých oblíbených studijních míst a takové maličkosti jako najít potřebnou knížku v milionech regálů knih v knihovně už mi nezabere mnoho zbytečných minut jako dřív. Takže se dá říct, že se docela symbiozuju v tomto směru.
Proběhlo už i několik neformálních vinotékových či kavárnových setkání se spolužáky, kteří jsou všichni hrozně fajn, inspirativní lidé, z nichž většina z nich mě nepřestává překvapovat svou bystrostí a schopností formulovat své geniální myšlenky. Myslím, že se od nich člověk může hodně naučit. Po několika sáhodlouhých debatách a hovorech a facebookových konverzací a whatsap chatů, během kterých jsem chvíli pochybovala, že vůbec někdo z nás komunikaci studuje, protože dohodnout se zdálo nemožné, vše dobře dopadlo, a slavnostně jsme tak rozděleni do studijních skupinek, které jsou samozřejmě velmi diverzifikované. Konkrétně tedy Švýcarsko, Čína, USA, Pakistán, alespoň v mém případě. Nicméně naše dnešní přes-oběd-se-táhnoucí debata (kvůli které jsme málem přišly pozdě na přednášku, jak jsme se zapovídaly) jen utvrdila mé pocity, že jsme všichni na jedné lodi, Že všichni máme záchvaty paniky a stresu, kdy zjišťujete, že množství čtení se nedá stihnout a že ačkoli je všechno hrozně moc zajímavé, chtě nechtě budete muset přejít k selekci. Po pravdě, sylabus (který tady nazývají outline) je skutečně obsáhlý pro všechny předměty. Témata jednotlivých přednášek jsou skvělá a zajímavá. Přednášející jsou inspirativní a geniální. V knihovně je nekonečno materiálů, které vám jsou plně a plně k dispozici. Neuvěřitelně dokonalé, chce se říct, ale k dokonalosti tomu chybí zhruba 36 hodin denně navíc... Jinými slovy, můj usoudila jsem, že můj následujíc rok bude skutečně studijní...
Něco málo o systému. Předměty tu fungují stejně jako u nás ve formě přednášek a seminářů, některé přednášky údajně nejsou povinné, ale de facto jste si tím podřezali větev pro úspěšné složení zkoušky. Všechny materiály včetně video a audio záznamu jsou na internetu, což je docela pohodlné a usnadní vám to práci s poznámkami. Nevýhodou je, že pokud na to člověk není zvyklý, mírně ho to destabilizuje, protože systémy a studijní metody doposud používal, tu najednou nefungují nebo jsou nadbytečné. Což je věc, na které pracuji a snad se to i docela daří. Zkrátka je to znát, že systém a přístup ke studiu je tu trochu jiný, a to jak ze strany profesorů, tak ze strany studentů. Mnohem častější náplní je diskuse nebo debata nad interpretací, nejde ani tak o "tupé" nasypání faktů a vědomostí do hlavy (ze které se to po zkoušce prostě vysype), ale spíš o zamýšlení se nad tím, proč to tak je, hledání příčin a rozvíjení kritického úsudku. Podporuje se tu argumentace podložené fakty a profesor se nestaví do pozice "vím všechno, ty seď a poslouchej". I díky tomu je více prostoru pro samotné dotazy a připomínky, které nabízí úhly pohledu, které třeba mě ani nenapadly, ale vlastně jsou geniální. Některé přednášky občas připomínají divadelní hru, a to nejen tím, že se odehrávají v "divadlech", ve velkých sálech s pódiem, ale i tím, že přednášející zaujme publikum tak, že studenti výklad hltají. Nebudu si hrát na dokonalost, jasně že tu je pár lidí, co si ťupe na mobilu nebo plachtí po facebooku, ale pořád je to trochu jiná liga. Pravda, jiná liga to bude třeba i s nároky a známkováním a vůbec vším, co se od nás očekává, ale o tom až jindy, třeba až budu plakat nad svým prvním špatným hodnocením eseje...
Rozvrh mám každý týden skoro stejný, v pondělí volníčko (takže knihovna a číst), v úterý mám přednášku a seminář, středa je zabijácká, to jsem ve škole až do šesti odpoledne a čtvrtek je můj statistický den (viz dále). Jo a pak je pátek a to jsem se zapsala na nepovinné kurzy akademického psaní, efektivního čtení, takové workshopy, co radí těm, co nejsou rodilí Britové, jak to všechno zmáknout a ještě třeba mít dobré známky. První seance bude zítra, tak uvidíme. Každopádně do tohodle máme ještě dvě skupinové aktivity, jedna probíhá týdně (tzv. discussion groups - diskuze nad tématy přednášek a seminářů, cílem je spojovat znalosti napříč předměty, abychom měli ucelenější přehled) a druhá jednou za čtrnáct dní (tzv. tutorial groups - řeší se nejrůznější problém,y neporozumění textu nebo zadání, jak psát esej, co a proč je potřeba, rady a tipy a tak všechno možné, co se vztahuje k našemu studijnímu životu). Takže tolik o mé vytíženosti, zbytek času člověk stráví přípravou, ale nebojte, běhat chodím ráno :)
Tak a teď odstavec pro ty, které zajímá trochu konkrétněji, o tu vlastně studuji, pokud patříte tedy mezi ty, co se spokojí s "komunikací", můžete to přeskočit. Můj obor se jmenuje Social and Public Communication, což jakkoli vám to zní obyčejně nebo divně nebo podřadně nebo obřadně, je obor hrozně zajímavý, nabídka předmětů na LSE je geniální a tak nějak pořád věřím, že se mi to bude hodit v mém cestování nějakou případnou budoucí kariérou... Každopádně je to obor, který se tu vyučuje pod departmentem Sociální psychologie. Takže se šťouráme v komunikaci z obou pohledů jak psychologie, tak sociologie (což pro někoho z vás možná zní jako děsná nuda, ale není). Konkrétně co se předmětů týče, mám v tomto semestru celkem čtyři: Social Psychology of Communication a Societal Psychology, dále pak dva předměty zaměřené na metody výzkumu: Methods for research in social psychology a Quantitative methods. Nebudu vás nudit detailním popisem a vyprávěním o jednotlivých předmětech (pokud jste zvědaví, dejte vědět, ráda vám o tom napíšu), jen jeden stojí za to zdůraznit. Začnu takhle: když jsme na gymplu v oktávě měli poslední hodinu matematiky, myslela jsem si, že jsem s čísly nadobro hotová. Kalkulačku jsem od té doby nepoužila (leda na mobilu) a bylo mi tak dobře. Stav se přiblížil kolapsu, když jsem zjistila, že Terezko nenene, ještě si započítáš. Jo, je to tak, v rámci kvantitativních metod výzkumu máme povinně jeden předmět. Samozřejmě, že jsem si vybrala tu základní úroveň, která předpokládá, že ze statistiky neumíte nic, ale i tak! Semináře probíhají v počítačové učebně a pracujeme se statistickým programem, který spoustu věcí dělá za vás..pokud je tam umíte zadat... No, takže ve zkratce řečeno, po Vánocích se vracím s kalkulačkou a hýčkám si Honzu, který kvantitativní metody studoval - něco mi říká, že možná tu bude nutné nějaké doučování. (a doučovat mě matiku nikomu nepřeju!)
Každopádně toť můj zimní semestr, který končí 12. prosince. Do té doby musím odevzdat pár esejů, vymyslet téma disertace... a naštěstí zkoušky mám až v letním semestru (takže to vůbec nezapomenu jsem chtěla říct hehe..ba ne, máme prý mít opakovací seance či co..). A už se děsně těším na příští semestr, to máme volitelné předměty, já šmátla evidentně po těch nejvíc žádaných, takže to chtěla trochu zaargumentovat, proč po tom kurzu tak lačníte, ale evidentně se podařilo a s radostí vám tedy oznamuji, že na jaře mě čeká Consumers Psychology a Social and Organizational Decision-Making. Juch! :)
No, takže asi tolik k současnému stavu místního akademična. Jak jsem už psala, je to super, zázemí, přístup, jiná liga, přála bych to všem. Ostatně, když už za to člověk platí takové částky, aspoň že to stojí za to. Nebo aspoň zatím. Pravda, už jsem četla i pár textů, které čtete pořád dokola a vůbec tomu nerozumíte a navíc se zdá, že to vůbec nesouvisí s ničím, co vás zajímá nebo co se bude dít na přednášce.. A to pak máte hlavu jak balon a říkáte si "to nezvládnu, nedá se to zvládnout.." a kontrolka v hlavě vám bliká jak rozbitý semafor...Ale pak se to nějak setřepe a zase se vám chce tančit: http://sfglobe.com/?id=13124&src=share_fb_new_13124
Občas je to náročné, když se v sedm dohrabete konečně domů, máte hlad, jste unavení, ideálně ještě mokří od slejváku, v depresi, že jste nad textem strávili tolik času a nic z toho, ale není žádná maminka, co by doma navařila, žádné "večeři máš v troubě". A jindy zase jdete z inspirativní přednášky, třeba výjimečně svítí sluníčko a to vám zvedne náladu a najednou všechno má smysl.
I maličkosti pak potěší, třeba dneska ta slečna, co seděla vedle mě ve studovně, přestala popotahovat a normálně se vysmrkala, Protrhla tak evidentně pomyslnou hranici ostychu veřejného smrkání, protože poté se vysmrkali ještě další dva lidé, no není to geniální, konečně se tam dalo v klidu číst!
...
Už zase žvaním, půjdu radši ještě chvíli něco číst, další vyprávění zase někdy příště, škola volá, juch!
Žádné komentáře:
Okomentovat