Víkendové stresové intemezzo

Víkend pryč a poslední příspěvek je ten týden starý, no co to je, ptají se někteří? To víte, esej nepočká a deadline se ani pro slunečnou sobotu a nedeštivou neděli neposune. Takže co se dá dělat, o víkendu nám to v pokoji pěkně studijně kvasilo. V sobotu odpoledne/večer by se dokonce dalo mluvit o tak trochu prvním testu, a to hned několikaúrovňovém. Moje míra nespokojenosti s vlastním výtvorem se mísila s panikou "nikdy-to-nenapíšu"/"proboha-to-je-příšerný"/"do-háje-vždyť-si-budou-říkat-jak-jsme-sem-tuhle-mohli-vzít"začala pomalu dosahovat hranice "vyšiluju"

(test první úrovně: moje psychika), Honza (test druhé úrovně: náš vztah) statečně ustál všechny moje nevrlé a protivné poznámky - to víte, nebyla jsem v sobotu běhat - prokousával se svými studijními resty z předchozího týdně, ale myslím, že se moc netěší, až budu psát svou dizertaci... každopádně, ač v sobotu odpoledne, natož večer jsem si to nedovedla představit a zuřivě se topila ve změti svých poznámek (to víte, našla jsem tolik děsně zajímavých věcí, přeci jsem to nemohla "prostě přestat číst"), kterých bylo...no, řekněme na první esej, docela hodně...v neděli odpoledne bylo vymalováno. Tedy, jako vždy, stále jsem nebyla spokojená, ale vzhledem k prezentaci, kterou jsem musela připravit (což obnášelo prokousat se třemi - zdá se málo, ale může to být peklo, věřte mi - kapitolami v ehm..zajímavé, ale místy skutečně zbytečně komplikované knize. Inu, zkrátím tohle vyprávění, víkend v čudu esej odevzdaná, prezentace po dnešním maratonském nonstop osmihodinovém výkonu v kuse taky, takže juch!.. Tedy, pořádně si odfrknu až zítra, až bude odprezentováno, ale po pravdě, už teď se mi dýchá tak nějak lehčeji. No, uvidíme, až přijde feedback k eseji, myslím, že moje ego poměrně zabolí. Ale uvidíme. Každopádně, toť ke zpoždění pravidelného toku bloginformací, teď jdu spát, zítra běhat (juch!), zítra jsem kompletně de-stressed a plná psacího elánu!