Být vzorným studentem...

Sedím v knihovně, prokousávám se první knihou z povinného reading listu a čekám na první hodinu jógy. Přistihuji se, že občas jsem do čtení zabraná tak, že si ani nevšimnu, že se studenti u mého stolu vystřídali nebo že ten chlapec, co si zuřivě podtrhával nějaká lejstra vedle mě a dělal si z poznámek barevnou čmáranici, nebo aspoň takhle z dálky to tak vypadalo, už odešel. Někdy zase naopak jen tak vzhlédnu a pozoruji mumraj a to studentské akademické dusno či dychtivo po znalostech. Nebo kariéře? Titulu? Možná trochu všechno. Každopádně místní knihovna a potažmo zatím všechny aspekty LSE, se kterými jsem měla možnost se doposud setkat, tohle rozpoložení hodně podporují. Zázemí, které tu je, je skutečně velmi nadstandardní, nebo se tak alespoň jeví. Technické vymoženosti v podobě online osobních reading listů na jednotlivé předměty nebo elektronické půjčování a vracení knih u skeneru, který vám vše sám načte na kartičku, rozpozná knihu, vy jen párkrát ťupněte na obrazovku a za minutku odcházíte s půjčenou knihou, případně účtenkou, do kdy ji vrátit. Pravda, něco podobného by v naší malé knihovničce na Hollaru asi ani nemělo smysl zavádět. Což je mimo jiné taky další věc, množství knih a regálů s periodiky, které jsem tu prošmejdila, jsem naživo asi nikdy neviděla. A to nutno podotknout, že nejsem nějaký knihomol, co by se za deštivého dne vydržel pelešit celý den s knihou! I tak ale na člověka skočí jakýsi studijní kvas. Tak jen uvidíme, jak dlouho mi tohle knihonadšení vydrží. Ale podle počtu povinných a doporučených knih na seznamu - které sice možná nebudeme muset přečíst všechny, ale minimálně všechny zní dost zajímavě na to, abych je chtěla aspoň prolistovat - kéž by vydrželo hodně dlouho!

Tohle na naše hlavní budova - Old Building

Další skutečně megalomanskou událostí minulého týdne byl tzv. Freshers Fair. V podstatě šlo o představení Studentské unie, jejích aktivit, možností, jak a kam se kdy do čeho zapojit a samozřejmě do jakého klubu nebo "society" spolku nebo společnosti se přidat. Zájem byl evidentně notný, vzhledem k frontě, kterou jsme stáli třeba půl hodiny venku (naštěstí na sluníčku), abychom se vůbec dostali dovnitř. Nejdřív jsem pochybovala, že to bude stát za to, ale když mi Laura (kamarádka z W Communications, co teď dodělala magistra na LSE Media and Communications) říkala, ať si to rozhodně nenechám ujít, vystála jsem i tu frontu. A po pravdě, stálo to za to a nelituji. Jedna výhoda je, že jsem myslím předzásobená propiskami na celý následující rok, ale také jsem si udělala docela reálný obrázek o tom, kolik, ehm, spíš jak fakt hrozně moc, možností máte, pokud se chcete někde angažovat. Jednotlivé spolky se předháněly v nabídce, lákaly na sladkosti a napečené dobroty, někde jste nafasovali plátěnou tašku nebo hrneček, jen to fiklo. V některých patrech vám zase strakali pod nos tablety nejrůznější recruitment companies, které nabízeli pomoc s hledáním stáží nebo případným pracovním místem. Členství zde nabízelo skoro 150 spolků a klubů, od sportovních aktivit a podivných bojových umění přes klasiky jako jsou nejrůznější debatní ligy, mezinárodní fóra nebo studentské noviny, televize či rozhlas, se ale také můžete stát členy například Baking society, která se týdně schází na společné pečící seance a výměny receptů, můžete se angažovat v třídění odpadu nebo jiných udržitelných projektech, můžete se přidat k LSE včelařům nebo nadšeným hráčům Bridge nebo milovníkům Cideru. Kromě spolků nejrůznějších národností (Češi a Slováci mají jeden společný, u stánku jsem potkala dva kluky, co si hnedka chtěla nadšeně plácnout, že mají další skalp do svého spolku, hehe, tak uvidíme, jestli se k nim přidám..) tu nechybí ani spolek feministek, milovníků filmů nebo třeba spolek Woman in Business. No zkrátka asi si tu najde své opravdu každý... Členství se pohybuje kolem 1.5 až dvou liber za rok, u sportovních klubů je to pak víc, ale někteří akční studenti, které jsem tam potkala, měli svůj papírek (na něj jednotlivé spolky, do kterých jste se chtěli pak zapsat, nalepovali čárové kódy, ty se pak na konci u kasy naskenovaly a zaplatilo se) úplně polepený z obou stran... Nevím, kde na to všechno najdou čas, možná se jen řídí heslem "v životopise to vypadá dobře"...

A aby toho nebylo málo, ještě přidám jeden úlovek z dnešního dopoledne. Místní jazykové centrum nabízí totiž skvělou věc a to sou kurzy angličtiny, respektive pomoc s akademickým psaním esejí a komunikačními dovednostmi pro prezentaci a aktivitu na seminářích. Zatím jsem byla jen na informační schůzce, ale nezdá se mi to jako úplně příležitost k zahození. Je mi sice jasné, že dostat z první eseje více než 70 % je nemožné a dostat kolem 60 % je výkon hoden poloboha, ale nejsem si úplně jistá, že se s tím smířilo i moje akademické ego, říkám si proto, že tohle by mohl možná být další bod, který by doplnil můj seznam "udělala jsem maximum". ..Budu o tom ještě chvíli přemýšlet...
Každopádně studenti LSE jsou mimoškolními aktivitami zásobeni opravdu důkladně, takže nebojte, když bych měla pocit, že se tu nudím, můžu se zapsat třeba na včelařství nebo šachy, hehe! Evidentně podmínky pro to být "vzorným studentem" tu jsou naprosto ideální, možnosti nezměrné, zázemí dokonalé, jen se mi zdá, že musíte mít nafukovací hlavu na všechny ty vědomosti a zřejmě i nějakých pár hodin denně navíc, aby člověk stíhal vše, co má... a pak jistě může být premiantem, vzorným studentíkem, co se angažuje, kde to jen jde, uvědomělým dospělákem, co si zvládá budovat skills a background do životopisu, aby pak bez problémů našel zaměstnání a šarmantně proplul mezi konkurencí na trhu práce...

Tohle je náš kámoš tučňák na Campusu před knihkupectvím

No, uvidíme, asi se pro začátek půjdu radši vyzenovat na jógu! ÓÓÓÓÓÓMMMMMMMM!