I Garfield by nám záviděl!

O tom, že máme obří štěstí, že bydlíme v naší krásné rezidenční čtvrti, kde je klídek a ticho, kde máme v pokoji královsky velikou postel, stůl, skříň, dalších pár kusů nábytku a stále tam zbývá prostor, už tu zmínka byla. Genialita našeho bydlení má ale ještě jednu důležitou dimenzi a tu tvoří naši skvělí spolubydlící. Je to sympatický australský pár, blonďatý beachboy a jeho vostrá vtipná přítelkyně. Přes týden se s nimi příliš nevídáme, odchází do práce brzy a navečer se buď mihneme při vaření večeře v kuchyni, ale častěji se spíš míjíme, když už je každý zapelešený v pokoji. Myslím, že tento druh soužití nám oboustranně vyhovuje, žádné přehnané umělé socializování, občas se zapovídáme a je to fajn, ale žádné stresy se seznamovačkami nebo návrhy na "super fun outdoor activities together"... Zkráka taková přirozeně lidská, normální symbióza. Jsme za to rádi!

Nový rozměr našemu štěstí dodává ještě fakt, že Lina skvěle a ráda vaří a Che tu pracuje jako fyzioterapeut. Oujé! V kontextu naší večerní páteční diskuse o skvělosti pátku a dokonalosti zbytku víkendu se objevil návrh, jestli prý budeme v sobotu večer doma, že jsou v plánu lasagne a že jestli si dáme, jsme zvaní. Vždyť lasagne sjou takové to jídlo, co se vyplatí dělat do celé zapékací misky, pro víc lidí než jen pro dav. Honzovi se zablyštěla očíčka nadšením a myslím, že se na večeři těšil hned jak dojedl snídani (a tu si dal ještě schválně malinkou, si šetřil místečko na večer). No, nutno skutečně uznat, že jsme se napápli solidně, osobně zřejmě zítra vynechám snídani, jakou jsem dostala nálož. No ale odmítněte to, že! Zapékací miska byla plná po okraj, celý byt voněl a já si připadala jako v restauraci, kde mi na talíř naservírovali úhledný čtverec, vzápětí doprovázený bagetkou s bylinkovým máslíčkem, a než jsme se stihli rozkoukat, na stole byla i obří mísa se salátem. K tomu jsme si nalili víno, no prostě luxusní záležitost, kdo by to byl řekl, že si tu budeme žít takhle! Hodovali jsme a povídali a pak už nemohli, ale poslední sousto tam přece nenecháte. A tak se přemůžete a je to tak děsně dobrý a jste tak napápnutí a super prostě. Žvanili jsme o všem možném, až najednou bylo skoro tři čtvrtě na deset! S plnými pupky jsem se odvalili do pokojů no a příští víkend jsme na řadě my! Juch!