Mind the gap: První déšť a první fotky

Bylo krásné sobotní ráno a skrz žaluzie nám do pokoje svítilo sluníčko. Už jsme si chtěli mnout ruce, že Norové se zase s tím deštěm sekli, ale kolem poledne, kdy jsme měli namířeno na procházku do čtvrti Mayfair, začalo pršet. Nejdřív se zdálo, že to bude jen nenápadný deštík, že to nebude stát ani za rozevření deštníku.

To zamrzí no...ale aspoň mají ptáčkové bazének!

Už po několika minutých a prvních poryvech větru, kdy se nám kapky kydaly na obličej, jsme to přehodnotili, jak s deštníkem, tak s naší procházkou. Londýnské počasí o sobě zkrátka dalo vědět. Tedy, ne že bychom se na to nějak těšili nebo nám bylo líto, že doposud jsme žádný vyloženě deštivý den neměli! Jendou to prost přijít muselo, a tak jsme si nakoupili ingredience na palačinky a když do sebe Honza soukal osmou, myslím, že i přes všechen déšť bylo dobře.
Neděle se meteorologům také povedla, takhle neskutečně slunečno a krásně, to jsem ani netušila, že Anglie vůbec takové počasí umí. Vyrazili jsme proto na obhlídku okolí našeho bytu, respektive konečně jsme se vypravili do nedalekého parku, který nám doporučoval náš pan domácí. Cestou jsme, opět na jeho doporučení, šli oklikou přes obchod zvaný Morrisons. Ti povolanější vědí, pro ostatní: obří supermarket, kde koupíte všechno, ready made food zabírá pouze 2 regály (!!!) a cenově je to ještě výhodnější než naše milované a doposud navštěvované Tesco. A co víc, je to zhruba 10 až 15 minut chůze, autobusem tak dvě tři zastávky. Prostě neuvěřitelné! Když náš pan domácí přišel se 4 avokády, které tam koupil za 99 p, říkali jsme si, že se tam půjdeme aspoň podívat. Myslím, že teď už nebudeme nakupovat jinde. Morrisons prošli naším testem: velký výběr ovoce a zeleniny, pult s masem a rybami, tvaroh a cottage, ricecakes a mléko. Geniální. Po pravdě, nikdy bych si nemyslela, že člověk může být tak nadšený z obyčejného supermarketu, legrační...

Ale abych se dostala k cíli našeho nedělního výletu. Gunnersbury Park, který jsme objevili, zahřál mé přírodně-milovnické ego. Sousta zeleně, rybníček a cestičky, sice asfaltované, takže na běh ne ideální, ale spousta stromů a chlorofylu, čistý vzduch a málo lidí... a hlavně to všechno kousek od nás! Spokojeně jsme prokorzovali park křížem krážem, ven vylezli sice východem, který nás vyplivl neznámo kde, ale podle směru letu letadel (blízko je letiště Heathrow) a spojeným orientačním smyslům obou našich hlav jsme se zorientovali a uťapkaní dorazili na pozdní oběd domů. Každopádně podle předpovědi tu má od zítra začít podzimní období dešťů, tak se trochu obávám té deštivé deprese, ostatně vzpomínka na podzimní pršavé dánské dny není nic, co by člověka úplně hřálo... Ale co, teď je ještě hezky, jdu se proběhnout, juch!