Náš pelíšek má nový kožíšek

Ještě v pátek brzy ráno, když jsem vyrážela na běhat a Honza si ještě slastně pelešil v peřinách jsme měli poměrně akční a ambiciózní plány na sobotní den. Ale znáte to, víkend, nemusíte nikam spěchat, takže si hezky s péčí připravíte snídani, k tomu si naladíte rádio, pohodička, je přeci ten vytoužený víkend. A tak se stalo, že za našimi velkolepými plány jsme vyráželi až kolem půl dvanácté. Cestou na autobus jsme prokorzovali místní hlavní třídou , která je plná malých obchůdků, butiků a kavárniček, kde si mlsná místní smetánka dávala kalorickou nálož v podobě "full English". Na to, že byl víkend, tu bylo živo, ale tak příjemně, žádný přehnaný ruch hektických davů spěchajících do práce nebo z práce, žádné šíleně se řítící taxíky nebo do zatáček strašidelně se do stran kymácející autobusy. Opravu myslím, že máme štěstí, že bydlíme zrovna tady. Jen vzpomínka na to, jak to vypadá u té koleje, kterou nám nabídli (mimochodem, absurdita, jak drahý může být metr čtvereční životního prostoru), kde si možná říkáte "wow", Paddington nebo "wow" Kensington Gardens, ale troubí tam auta, valí se davy turistů s kačery, co drnčí na chodníku...ne, děkuji pěkně. Pravda, když by tu byl pět minut odsud obří les nebo skály jako jsou v Prokopáku, bylo by to ještě o hodně jiné, ale nestěžuju si! No, a tak jsme prokličkovali až na Chiswick Road, tam hupsli do busu a zamířili si prohlédnout krásy čtvrti Hammersmith. Původní plán byl pak pokračovat do Science muzea, které slibovalo spousty interaktivních a zábavných vymožeností, podle popisu to působilo jako u nás liberecký IQ park. Jenže, co se nestalo. Ještě se podíváme sem, ještě sem, musíme dokoupit drogerii, tady jdeme koupit pupalku a Caro (mimochodem, máme luxusní místní Barley Cup alias londýnská varianta českého Cara, oujé, tak snad nám vydrží do Vánoc, než si navezeme zásoby z Čech). Poslední zastávka byla v obřím obchodě Primark, o kterém jsme věděli, že tam mají skvělou sekci "home". Tak blíží se zima, Vánoce, že, tak jsme se rozhodli, že si náš pelíšek trošku zvelebíme. Koupili jsme si zbrusu nové parádní povlečení, takže dneska si budeme hovět jako králové! I naší Agátě se moc líbí, udělali jsme jí novou profilovou fotku. Každopádně, jistě víte, že vybrat povlečení není jen tak, ani nechcete vědět, kolik bylo hodin poté, co jsme se po všech pochůzkách, procházkách a očumování výloh konečně dobabrali domů. Správně jste si všimli, že Science museum ve výčtu aktivit nefiguruje, protože jsme jednoduše zakufrovali. Znáte to, pátek, lednička prázdná, sobotní opulentní snídaně tomu pak dá korunu, takže co se dá dělat, Science museum na nás musí počkat. Ale naše nové povlečení za to stojí, juch!

Naše obří postýlka úplně v novém, dokonce oboustranném povlečení!

"Agáta si změnila svůj profilový obrázek"