Ve zkratce:
LSE mám laboratoř, která se zabývá výzkume lidského chování. V různých časových obdobích realizuje různě zaměřené experimenty, na které shání dobrovolné účastníky. registrací do systému se automaticky hlásíte k odběru informací o termínech a detailech daného experimentu, sami se pak podle časových nebo zájmových možností mlžete rozhodnout, jestli se daného experimentu chcete nebo nechcete účastnit. Motivací vám může být jednak dobrý pocit z toho, že pomůžete výzkumníkům odhalit nějakou genialitu a usnadníte jim život tím, že se nebudou muset stresovat s naháněním dostatečného vzorku, který budou zkoumat. Druhotná motivace je pak ta finanční. Jen za účast totiž dostanete zaplaceno, mnohdy si vaši "výplatu" ale můžete ještě vylepšit svým jednáním, rozhodováním nebo chováním v experimentu. Obecně je to sice na náhodě, ale více méně to už jen determinuje, jestli částka, která přibude k vaší výplatě za účast, bude velká nebo jen pár šupů. Laura mi tehdy doporučovala, ať se určitě zaregistruji a nějaké studie se zúčastním, že je to zábava a stojí to za to. Vzala jsem si její zkušeneckou radu k srdci a konečně teď v pátek vyrazila do laboratoře jako pokusná krysička. Experimentem, na který jsem se přihlásila, se sledovalo rozhodování a vyjednávací schopnosti. Celkem se nás sešlo asi dvacet, každý jsme byli alokováni k jednomu z počítačů ve speciálně upravené místnosti. Každý měl k dispozici svou kóji, jeden na druhého jsme neviděli a nesměli jsme se spolu během experimentu bavit.Modelová situace byla následující:
Každý z nás reprezentoval jednu zemi účastnící se summitu o globální změně klimatu, konkrétně předmětem vyjednávání byly emise CO2. Náhodně jsme byli rozděleni do skupin po šesti zemích. Pro zjednodušení představovalo těchto šest zemí celkové jmění a celkové emise CO2. Rostoucí emise způsobují rostoucí globální náklady, každá země se ve vlastním zájmu snaží emise snížit, zároveň ale chce generovat maximální možné zisky, respektive snižovat emise za nejnižší možnou cenu. Cílem simulace jednání je samozřejmě dohoda s ostatními zeměmi. Jednání probíhá v osmi kolech, respektive čtyřech "dvoukolech", kdy pro každé dvoukolo je stanoven určitý "cíl", začínající na 60 % a postupně klesající vždy o 10 %. Pokud se země shodnout, jednání končí, pokud ne, pokračuje se do dalšího kola. Před každým kolem se vám na obrazovce objeví tabulka, do které zadáte procentuální množství emisí, které si země, kterou zastupujete, chce nechat. Program okamžitě zpracuje výsledek, zprůměruje hodnoty ve vaší skupině a pokud celková hodnota nepřesahuje cílovou (tzn. v prvním "dvoukole" kole 60 %, v dalších o 10 % míň), došli jste ke shodě, pokud je někdo "krkna" a chce si nechat 90 %, tak smůla, jednáte dál. V druhé části experimentu se přidává navíc faktor chudých a bohatých zemí, opět náhodně přidělený. Pracujete pak tedy buď s větším nebo menším obnosem peněz, což ovlivňuje vaše procentuální hodnoty emisí. Čím dřív dojdete ke shodě, tím větší pravděpodobnost vyššího zisku pro vás osobně (každá země má původní jmění 1.67 libry, to se násobí procenty v momentě dosažení shody - čím dřív shody dosáhnete, tím vyšší procento emisí si necháváte a tím větší "výplata" vás čeká).
 |
(..snad to dává trochu smysl a pochopili jste, o co šlo, jestli ne, smiřte se s tím, že šlo o simulaci skupinového jednání na pozadí změny klimatu a je to ..)
Celkově o byl pozitivní zážitek, až teda na začátek (před zahájením experimentu dostanete test, jestli jste pochopili pravidla a o co jde), kdy jedna slečna evidentně měla problém s pochopením principu výpočtu zisku jednotlivých zemí (ehm, trojčlenka?)... V praxi doufám jednání o klimatu takhle počítačově a odlidštěně neprobíhají, ale jako simulace rozhodování a vyjednávání se mi experiment docela líbil. A to i když pominu fakt, že mi za tu hoďku a půl klikání docela solidně zaplatili! Myslím, že příště jim zase ráda půjdu dělat pokusnou krysičku...
Žádné komentáře:
Okomentovat