Webove stranky mistniho ministerstva prace a socialnich veci jsou pekne prehledne (na rozdil od stranek LSE heh), jen by clovek tak nejak cekal, ze krome informaci tam take najdete to "apply for NI number", na ktere kliknete, vyplnite formular a pak treba mailem vam prijde nejake referenci cislo s terminem a adresou, kam se osobne dostavit, tam si pokecate s milou urednici, vsechno bude desne dlouho trvat (ehm, jak dlouho jim trvalo oznamkovat nase zkousky...), ale nakonec to klapne. No... V reale vse zacina tim, ze zavolate (!!) na dane telefonni cislo. Jak me Honza zkusene poucil, je vhodne volat hned rano, jinak se clovek nedovola..neb lidi, co tam volaji a zadaji o NI number jsou mraky. Tak tedy v 8:01 volam, ozve se pristroj, tak si chvilku mackame cislicka na klavesnici telefonu, ale pak se na druhem konci spojim s milym panem, ktery krome toho, ze vterinu po me odpovedi na jeho otazku "proc zadate o NI number?" se me zepta "proc zadate o NI number?", je docela efektivni. Jak jsem cekala, trochu problem nastane s nasi adresou, jelikoz nas post code v nejakych systemech jeste evidentne chybi (a jako jo, jsou to docela nove byty, ale rozhodne tu tak minimalne ten rok, co tu bydlime, stoji). Znovu a znovu speluju adresu a vysvetluju, ze kdyz Honza tehdy taky zadal o NI number, taky byl tenhle problem (ehm, tehdy dopis nedorazil vubec, respektive dorazil, ale do spatne postovni schranky). No, ale nakonec se zda, ze se vse povedlo, mam datum a cas a misto schuzky, mam referenci cislo, snad vse, co potrebuju. Jeste si pro jistotu zadam o prekontrolovani toho referencniho cisla, ale pan me ujistuje, ze mi to dorazi v dopise. V dopise, ktery doted nedorazil ehm... No neva, jedu tedy do Camden Job Center, nic netusic, jaka spolecenska bouracka me ceka.
U dveri v pruchodu bocni ulici se vine fronta treba dvaceti lidi ruznych narodnosti a etnik. Nekteri tam stoji v teplakach a seslapanych, spinavych keckach. Kravatak, co stoji nekolik mist predemnou tu vypada jak z jineho sveta. Pripadam si jako Alenka v risi divu, citim, jak na me nekteri koukaji. Prekvapive malo jich mluvi anglicky, casto prisli ve dvou a jeden druhemu tlumoci. U vchodu stoji a kouri dva naprosto lhostejni typci. Bez emoci posilaji do fronty nervozni prichozi, kteri nervozne trimaji dopis a doklady v plastovych deskach. Fronta se nakonec pohne a vsichni poklidne vchazi v zastupu dovnitr. To zmate nove prichozi, kteri se hrnou dovnitr, prestoze u vchodu chlapik explicitne hlasi, ze maji jit dovnitr jen ti, co maji schuzku sjednanou na 13:35. Kdyz vchazim dovnitr, venku stale postavaji a cekaji lide, co si krati cas cigaretou nebo balickem chipsu. Uvnitr se radime do dalsi fronty, kterou organizuje jeden z tech lhostejnych chalpiku, o stali u vchodu. Ti lide jsou jako ovce. Nechapave ovce. Snazi se je v chodbe postavit je strane, aby se dalo prochazet, ale pak na konci, kde chodba usti v nejakou mistnost, po nich chce, aby se fronta zlomila a dal vedla po druhe strane chodby...coz se zda nadlidske. Postupne se i ja dostavam k prepazce, kde si me dalsi absolutne lhostejny clovek odskrtne ze seznamu a da mi poradove cislo a posle me posadit se do druheho patra. Zapomente na elektronicka poradova cisla, co mate u nas na poste nebo v bance. Vyvolavaji vas pekne podle papiroveho, sice zalaminovaneho, ale poradne umolousaneho cisla. Slecna, co ceka vedle me, opravuje pisemky z dejepisu. Prikyvuje a fajfkuje spravne odpovedi. Ctu si, ale obcas slysim skrtanec tuzky na papire. Chudak, to nebude za A. Obcas se trochu uchechtne nebo pousmeje a ja si jen rikam, ze doufam, ze se nas skvely pan profesor dejepisu takhle nebavil nad moji pisemkou... Nakonec prochazi rada i na me. Slecna, ktera se me ujala, je jako automat. Je slusna a docela mila, ale pracuje jako stroj. Znudene, rutinne, automaticky dela jeden ukon za druhym. Bere si muj pas, jde ho oskenovat, vytahne formular, ktery ma pekne prosim tri dvojlisty (!!) a zacne ho rucne hulkovym pismem vyplnovat. Reknu vam, nic proti rucnim pracem, ale v jakem jsme stoleti? Nebylo by jednodussi treba mit nejaky system, do ktereho se to elektronicky zapise?..ostatne, stejne jsem pak musela pockat, nez zkontroluji vyplnene dokumenty a kamsi, elektronicky (nebo aspon teda doufam!) zanesou ta data..
A pak taky, ten pocitac, co pred sebou ta slecna mela byl na co? S nepochopenim se zamyslene odebiram zpatky do cekaciho prostoru. Mezitim nez mi vraci muj pas, pozoruju praci urednika u stolu vedle. Mluvi pomalu a durazne artikuluje. Pan, co sedi proti nemu neumi poradne anglicky. A z mistnich zadatelu o NI number se zda neni rozhodne jediny, respektive oproti ostatnim je na tom jeste dobre. Pomerne dost lidi tu sedi po dvojickach, jeden zakaznik, jeden tlumocnik. Nechci si ani predstavovat, jak tem lidem musi byt, kdyz tu shani praci a neumi pritom anglicky...a do toho vseho, pri vsi ucte a bez jakekoli urazky kohokoli, ale neco mi rikalo, ze uplne kvalifikovani zadatele tam nebyli. Konecne vidim, jak slecna nese zpatky muj pas. Dekuji a snazim se ji poprat hezky den, ale moje slova se ztrati v jejim vyvolavani dalsiho cisla, ktere je na rade. Jako na bezicim pasu. Vychazim ven, kde stale ceka fronta dalsich zadatelu. Cestou premyslim o tom skleniku, ve kterem se pohybuju, bubline, kterou
Honza to trefne nazval "ivory tower elite club". Ne, ani trosku si nestezuju. A ac jsem se jezila jako vztekly dikobraz pokazde, kdyz Honza zminil nasi particku jako "circle of excellence", se vsi skromnosti a se vsim respektem pro vsechny ty dnensi ostatni duse musim priznat, ze moje startovni bloky jsou o dost stabilnejsi nez ledasktereho bezce, ktery se dnes se mnou take registroval na beh za pracovni prilezitosti a karierou. Ne ze bych si to asi neuvedomovala predtim, ale obcas jsou zkratka potreba ty chvile a setkani, ktera tomu dodaji ten opravdu realny rozmer.
Žádné komentáře:
Okomentovat