Agáty vzkaz

LOVE WINTER!!!

Začátek tohoto týdne byl pro mě trochu krušný. Skousnout, že letos budu místo prašanu v Alpách lyžovat mezi regály v knihovně a místo ranního manžestru budu brousit bílé stránky papíru, na kterých místo svých hranami vykrouhlých obloučků budu rýsovat strukturu svých esejí, bylo trochu těžké... I když úplně slyším to rodičovské "no jo, nemůžeš mít všechno!", zbavit se trudomyslnosti prostě nešlo jen tak lusknutím prstu. Ke zlepšení nálady ale hnedka v pondělí výrazně přispěla Agáta, které mi hned poté, co jsem ráno přiběhla, nechala na posteli vzkaz.

No, a nutno přiznat, že k pozitivnímu rozpoložení přidalo i hodnocení eseje. Ačkoli jsem se v prvních momentech musela štípnout do ucha, že to je skutečně pravda, do školy jsem mohla vyrazit oblečená o vrstvu méně, jak mě ten úspěch hřál! Jen taková perlička na okraj - byli tu i tací, co si prvním pohledem prohodili iniciály uvedené v tabulce pod sebou jako "známka" a "kontaktní osoba pro reklamace" - iniciály BF neznamenaly "bad fail", ale "Bradley Franks", náš academic advisor, se kterým jsme měli řešit případné reklamace známek)
Jinak náš týden plynul jako obvykle, ve středu jsem smázla prezentaci a po celodenním maratonu se večer cítila jako přejetá kombajnem. Ale ve čtvrtek jsme to tu měli narozeninové, dort sice neměl svíčky, ale jako bonus k němu bylo ještě šest čokoládových muffinů, takže celkově se zdá, že vše zabodovalo.

Ostatně, celý dort Honza vyluxoval - hezky po čtvrtinách - během dvou dnů. Oslavný jsme měli tak trochu i víkend, na doporučení jsme vyrazili vyzkoušet thajskou restauraci (ano, trochu paradoxně, asi by bylo tradičnější jít na fish and chips, ale třeba příště), velice autentický podnik, skvěle vaří! Honza statečně spořádal mísu krevet se zeleným chilli - druhý stupeň pálivosti. Pravda, orosil se trošku už při konzumaci, ale nebyla mu pak zima celou cestu domů a myslím, že ještě celý zbytek večera. Já si do té jeho omáčky namočila jen jeden zoubek vidličky asi na tři milimetry a myslela jsem, že uhořím, jak to pálilo! Ale tak asi se s věkem ta odolnost nějak vylepšuje!

Abych nezapomněla, před naší véčou jsme navštívili místní Science museum. Nejsem nějaký muzejní nadšenec, ale taky se dá strávit několik hodin jen to fikne. Interaktivní expozice od parních technologií a ozubených koleček (něco pro strojaře) přes virtuální simulace, satelity nebo astronautiku (co a jak jedí kosmonauti, jak se spí, čůrá, nebo motoricky pracuje ve skafandru...) až po historii domácích spotřebičů (nelekněte se, až budete točit klikou, abyste vyzkoušeli, jak dřív chladívala pradávná lednice, najednou z ledničky zavěšené nad vaší hlavou vykoukne obří tlapa ledního medvěda!). Nadšení jsme byli z interaktivní expozice na sebepoznávání, nejrůznější simulace, zkoušky správního rozhodování, testy a úkoly na strategické myšlení, pokusy a hádanky ... jako chtěla bych být studentík, co sem jde se školou v rámci edukativního výletu!
V neděli pokračovala naše gastronomické období - Honza natáhl zástěru, nasadil kuchařskou čepici a kuchyň se nám proměnila v indickou dílnu samosa taštiček.

Vonělo to pálivě, chutnalo o poznání méně pálivě, myslím, že i pravý Ind by nepohrdnul tou ňaminou! No a protože bylo venku krásně sluníčko (na sluníčku prý nějakých osm stupňů, ehm, zima jak se patří...), vyrazili jsme objevovat další krásy gigantického Londýna. Minulý víkend jsme prošmejdili Greenwich, tentokrát jsme zamířili do Notting Hillu a na místní Portebello Road Street Market. K samotnému tržišti (které samo o sobě není zas tak velké) vede dlouhá ulice poobou stranách zasypaná nejrůznějšími obchůdky. Na jedné straně můžete tradiční britské oblečení, ale hned naproti je stánek s kýčovitými suvenýry nebo vedle pán prodává elpíčka nebo o kousek dál si můžete dát luxusní tenoučkou, čerstvě teploučkou palačinku s nutellou. Seženete tu i nejrůznější šátky, brašny, obaly, kožichy nebo prostě obyčejné staré haraburdí, co někdo vykrámoval ze stará stodoly. Hned vedle se tedy nějaký umělec snaží prodat třeba ručně vyráběné plyšové medvídky nebo prastaré mapy.. zkrátka procházíte takovými různými světy, všechno na jedné ulic se vlastně dost tluče, ale zároveň, ač to zní paradoxně, to tak nějak vytváří takový milý mumraj. Zvlášť, když toho se před vámi najednou objeví Poundland (ten neuvěřitený obchod, kde mají neuvěřitelné věci JEN za libru)... Samotný Portebello Market se hodně podobá Naschmarktu ve Vídni, taková obří vetešárna na jedné straně a ochutnávky exotických a různě kulturních gastronomických specialit na druhé straně. Navíc, v tomhle celém alternativním místě byl zrovna nějaký koncert, ve vzduchu visel alkoholový odér, na paletách s polštářemi a dekami posedávalo skromné obecenstvo, lehce to připomínalo takový menší Camden, takové alternativní doupě (v dobrém!)..
No a závěr našeho úspěšného akčního víkendu byl trochu nákupní, ale máme třeba skvělé nové úložné boxy nebo roztomilé dózičky na koření...

Jo, a málem bych zapomněla, taky jsme samozřejmě četli a četli a četli něco do školy, já stihla dva krásné ranní dlouhé běhy, Honza to ošéfoval s dalším dílem Top Gearu...A teď už asi půjdeme spát, tak hezký začátek týdne a dobrou noc!