Ač se podzim už nenápadně vkrádá i sem do Londýna, počasí je pořád docela mírumilovné, máme za sebou už snad třetí nebo čtvrtý slunečný víkend v řadě, z čeho jsme blažení, protože není přeci nad běžecké počasí! Honza začal intenzivně pracovat na své kariéře nadšeného dálkového běžce, celý týden koukal do mapy a plánoval super dlouhý víkendový běh. Gramin Connect se stal v posledních týdnech nejnavštěvovanšjěí stránkou a měli nedovedete si představit ten smutek, vztek a neštěstí, když byl garmin před během vybitý! Jojo, z Honzy se stal nadšený běžec, se vším všudy, od běžeckých bot, přes statistiky v garmin connectu, surfování po recenzích na jiné sporttestery a okukování salomoňáckých S-Lab běžeckých vestiček a batůžků až po závodnické záměry a plány. Ačkoli já teď mám spoustu času, a tak běhám jako čečetka hezky každý den, a neskroměn musím říct, že mi to teď i docela běhá!, skoro jsem se začínala bát, abych ten Honzův ďábelský běžecký plán přežila ve zdraví!
V sobotu ráno Honza skoro nemohl dospat, natěšěný na náš běh. Venku bylo úplně běžecké počasí, tak jsme si dali běžeckou snídani, kterou já potřebuju tak dvě hoďky strávt, než můžu běžet, mezitím si Honza lupne ještě jedno snídaňové kolo, tentokrát myslím toustíky s vajíčkem. Pravidelný a hlavně dostatečný přísun energie během našeho výletu (žádný závodění!) byl zpočátku velkou Honzovou obavou (a mojí taky, protože když Honza dostane hlad, ojoj, to nechcete zažít!), zejména protože tu nemáme žádný batůžek (ani tu S-Labáckou vestičku že), museli jsme to trochu logisticky prokomat. To se nakonec docela povedlo, poslední půlku toustíku s nutellou, která se nevešla do kapsičky, Honza pohotově sňamnul, a se sušenkama, pitíčkem a dvěma banány v každé ruce (byla jsem jak pistolník hehe!) jsme vyrazili. Nejdřív hezky přes park, jak to známe, pak jsme proběhli k Barnes bridge a dál pěšinkou podél vody, co vede až k Chiswick bridge.
Řeka byla přelidněná veslaři, kteří brázdili vodu pod vedením trenérů, kteří je megafonem hecovali z vedlejšího (motorového) člunu. Přes Chiswick bridge jsme přeběhli na druhou stranu a místo toho, abychom se jako minulý víkend vraceli zpátky směrem k Hammersmith bridge (což byla nakonec dvacítka), jsme se vydali do nových končin pěšinkou vedoucí podél Kew gardens až k Richmond bridge. Tam nás čekalo kruté stoupání (ani ne tak tím převýšením, jako spíš tím, že bylo jediné na celé trase) nahoru do Richmond parku, kde jsme si dopřáli pauzičku a svačinku na patnáctém kilometru. Zpátky k vodě jsme pak z parku proběhli klidnou rezidenční čtvrtí, bez zaprděných výfuků aut, což bylo fajn. No, a pak už jsme byli zpět na naší známé trase, hezky po Barnes trail lesem a kolem pivovaru zpátky. Juch! Nakonec krásných 26 kiláčků, parádička! Tak akorát na to si udělat pozdnější obídek, pak samozřejmě kafíčko a hlavně, HLAVNĚ vyčíst Garmina!! Odpoledne jsme pak už jen šli vychodit nožky do Poundlandu (kam jsme šli pro dvě věci a jako vždy vyšli ven se třemi dalšími, magie obchodu, kde je všechn jen za libru) a k trhovci, který měl úplně neskutečně výhodnou akci na hroznové víno, takže máme úplně ovocné žraso. Žádná velká párty to s námi včera veče nebyla, v jedenáct už jsme spali jak dřeváky, ale dnešní vstávání bylo až překvapivě lehké a svěží, žádný jeřáb nebyl třeba. Takže super pohoda. Jdem si užít ještě pěkné počasí, dokud je, zítra má lejt jak blázen, tak to pěkne vyjde na nějaký ten rest day. Hlavně se nepřetrénovat, žejo!
Žádné komentáře:
Okomentovat