Běžec vegetarián

Nechci se vychloubat, ale myslím, že můžeme začít mluvit o vlivu. Není tomu ani tak moc dávno, co odpovědi typu "No to teda ani náhodou!" nebo "To nemůže být dobrý!" byly tak trochu na pořádku dne. Pak se ale nějakou náhodou - možná konkrétně legrační sázkou (pro ty, co neví, let´s make it public, Honza prohrál sázku o to, že nesním tři pomela a za "odměnu" musí běžet maraton) - to "běh = v žádném případě" postupně přetransformovalo přes "běh = možná tak pětka, rychle, pořádně se zničit, pomalé běhání je nuda" až k neuvěřitelnému "jsem běžec!". Nová běžecká bundička se stala nejlepším přítelem, večer po jejím zakoupení dokonce hrozilo, že bude spát místo Agáty mezi námi v posteli! Ach ta láska :) ..Ruku v ruce se tak samy od sebe začaly objevovat návrhy, že bychom naší případnou dovolenou na kolech v Alpách proložili nějakým tím během (dříve tabu!!!), v Richmondu se běhá pravidelně téměř každý víkend desítka, tak je myslím jen otázka času, kdy vám sem budu přidávat fotky z cíle :) Ale víte co, tak nějak mě to hřeje. Jen se zbavit té zatracené zlobivé bolavé nohy a vyrazíme na ten dlouhý, pomalý, z počátku no-go "v žádném případě" běh společně.

Podobný průběh jako s běháním to bylos určitým jídlem, Takové nepsané pravidlo trochu s rezervou hlásalo, že "když tam není maso, není to jídlo". Jelikož já nejsem nějaký velký masožravec a vaření mám z velké části v gesci já, masová matra se pomalu rozpouštěla. A vida, i zeleninové jídlo může být dobrý, a navíc, jak Honza občas rád polemizuje - nedostatkem vlákniny naše strava asi netrpí, že? :) Každopádně, repertoár složený zhruba z těstovin z tuňákem, těstovin se špenátem, pstruha s bramborovou kaší, burgerů nebo případně "prostě nějak pečeného masa" se poněkud rozšířil, a věřte nebo ne, ještě mi žádný výtvor nebyl hozen na hlavu nebo tvrdě zkritizován (ať žije gentlemanství a slušné vychování, když mi to uvaří a přinesou až pod nos, přece to nemůžu kritizovat! :) ..) Občas vaříme "na objednávku", tak kontinuálně je v kurzu bezmasové chilli, těstovináč, rybičková pomazánka (ale rybičky musí být z Morrissons, z Tesca jsou hnusný a musí tam být kyselé okurky), občas dostanu také prosbu na pudink (děkujeme za dodávku z Čech!) nebo ovocný koláč. No, a s koláčem se nám hezky váže taková veselá historka. Peču, ehm.. "podle receptu". Respektive, mám recept, jako orientační návod, ale často se tak nějak stane, že ty poměry jsou ve skutečnosti trochu jiné. A tak jsem pekla rebarborový koláč. Nebo koláč z blum (náš místní trhovec, kde nakupujeme ovoce a zeleninu, má takovou skvělou věc - říká tomu "bargain bowls", jsou to takové mísy vždycky něčeho, co je "v akci"..každá bargain bowl stojí libru (incredibly cheap!) a je toho mraky!). Půl na půl mouka a vločky, šup šup, na plech, upéct, Honza blažený, spolubydlící blažení, a ještě zbylo v pondělí na svačinku Honzovi do práce. No, a tak s tak stalo, že Honza přikvačil jednak bez krabičky ("nechal jsem jim tam poslední kousek"), s veselou historkou, jak se jeho indická kolegyně nad tou buchtou rozplývala a prosí o recept. Hehe, to mě pobavilo, nejobyčejnější koláč s ovocem a vločkama a takové ovace. No neva, recept baj vočko jsem jí poskytla - že to prý upeče manželovi, že prý "v tom jsou vločky, to je zdravý" ..ehm, ale je tam taky hrnek cukru a půlka másla hehe.. Druhý den, jako že prý děkuje a posílá nám - a Honza začal vyndavat takové pytlíčky z tašky. Nějakým zázrakem nám poslala dózu sladké papriky (koření) a pak - už méně zázrakem - sadu asi šesti různých indických omáček. Instantní pytlíčky se slisovaným koncentrovaným kořením ,co se jen naředí vodou, přidá se maso (hehe, dostáváme se k pointě) a může se jíst (s tunou jogurtu, neb to příšerně pálí). Inu, jak tu máme tak trochu nemasovou policy (způsobenou mým nemasožroutstvím a rybími preferencemi a podtrženou dokumentem o masovém a kuřecí průmyslu a zpracování masa, jmenovalo se to Food inc. pro zvědavce), naskytla se otázka, co do toho hodíme místo masa. Honza chvíli navrhoval, že koupí nějaké "šťastné zdravé bio kuřátko nebo jehňátko, co se páslo na travičce", ale kontrovala jsem poněkud odvážným návrhem - tofu. Připravena chytit Honzovi oči vypadlé údivem zďůlku jsem čekala na no-go "TOFU? NO!" nebo lišáckou gentlemanskou odpověď "no, víš, já měl tofu ve školní jídelně (odvolávání se na "už jse to vyzkoušel a nechutná mi to") a bylo to hnusný a navíc má se tam dávat maso (držme se návodu, že)". Oči z ďůlků ale nakonec vypadly málem mě, protože Honza s naprostým klidem a minimálními pochybami návrh přijal, když jsme tofu kupovali, dokonce se zdálo, že se těší! Stále to ale nevylučovalo variantu, že mi to hodí na hlavu, až to ochutná. Z bezpečnostních důvodů požáru v mých ústech jsme zvolili omáčku s dvěma chilli papričkami (bohužel jsme nafasovali jen dvou a tří papričkové omáčky). Vonělo to krásně, ale už při přičichnutí mě pálila pusa jak čert.

Jo, předesílám, že já nejsem moc měřítko, můj styl "dětská strava"se pálivým věcem vyhýbá obloukem, ale tak experiment, tak jdu do toho. Jako záchranná příloha byl zvolen kuskus a samozřejmě jsme dle rada připravili na stůl mezi sebe celý nově otevřený bílý jogurt (pro info a pozdější reference - kupujeme kilové (1 KG) balení jogurtu). Tak a nadešel okamžik pravdy. Nadešel tak rychle, že jsme to bohužel nestihli fotodokumentovat, ale máme spoustu dalších omáček, takže příště se určitě pochlubíme. No, musím uznat, že to bylo moc dobrý. Ale pálilo to příšerně! Myslím, že jsem snědla víc jogurtu než čehokoli dalšího - po jídle v našem kyblíku jogurtu zbylo něco kolem 200 g.. Troufám si říct, že z těch 800 g jsem tak slušných 600 g zbouchala já! Co byl ale hlavní bod - Honza byl nadšený. Futroval do sebe omáčku s tofu, s TOFU! A myslím, že zaperlil i euforickým výkřikem "odteď už nekupujeme maso, jen tofu a ryby" :) Myslím, že by ho tatínek doma nepoznával :) A víte co? Jako objednávka na další týden bylo tofu s indickou omáčkou :) Tentokrát "zariskoval" a šel do tři chilli papriček, frajersky si dnes dokonce vzal méně jogurtu, že to minule bylo asi "chabý".. No, každopádně, toť historka s tofu. Podobně "nemůže být dobrá" dnes zbožňovaná dýně nebo bulgur, který si musel protrpět několik nedůvěřivých průchodů kolem regálu, než přeřazen z kolonky "nedůvěřuji" do "tyjo, to je dobrý". Nebo třeba takové sojové mléko, což už je u toho mlékomila co říct!...Nebo mrkev s hráškem..brambory s tvarohem..a tak... 

No, myslím, že by na otázku "Jak se změnily tvé stravovací návyky od společného bydlení se tvojí přítelkyní?" by Honza mohl začít psát knihu :) 

P.S. Nebojte ale, myslím, že steak nebo burger si Honza stále rád dá, ostatně, měli jste vidět, jak do něj ten zvěřinový burger tehdy na Borough marketu zasvištěl :)