středa 21. ledna 2015

Metro revival

Dlouho se tu neobjevilo naše oblíbené téma londýnského cestování. A protože se mi dnes ráno při cestě do školy přihodila zrovinka taková dechberoucí příhoda, hnedka se s vámi podělím.
Jak možná víte, bydlíme u stanice metra Turnham Green, která je na "zelené" lince District line. Mimo jiné nám tu také staví "modrá" linka Picadilly line, ta tu ale staví ve všední dny jen před sedmou ráno a po půl jedenácté večer. Takže ráno, když čekáte na nástupišti na District line, na vedlejší koleji si to za tu dobu prosmaží třeba klidně tři linky Picadilly, co to hasí z terminálů na Heathrow. No, tak jsem dnes jako obvykle čekala na metro a místo obvyklého hlášení "there is good service on all lines", že všechno jezdí tak, jak má, nahlásili zpoždění na District line a tedy doporučili všem cestujícím nastoupit do Picadilly line, která výjimečně stavěla v naší stanici. Tak jsme se všichni vměstnali do menších vagónu (jsou tak pidi, že třeba Honza si může rovně stoupnout jen v nejvyšším místě, jinak drhne hlavou o strop, případně zářivku) a vesele si to frčeli po naší trase. A samozřejmě jsme si mysleli, jak jsme to tomu zpoždění nenatřeli, Blížila se stanice South Kensington, která je přestupní stanicí na District line a zároveň poslední stanicí na stejné trase směrem na Temple, což je zastávka, kde obvykle vystupuju do školy. Na poslední chvíli mě napadla "spásná" myšlenka (která se ukázala být pěkná blbina) nepřestupovat, vždyť Picadilly jezdí na Holborn, což je stanice od školy asi stejně daleko jako Temple. Věděla jsem, že tam bývá ve špičce hodně lidí, ale nemůže to být přeci tak hrozné, říkala jsem si... (jak-příšerná-mýlka)
Naše metro na Holbornu ještě zastavilo. Na perónu bylo spousta lidí, ale na rozdíl od dvou dalších meter, které stanicí museli jen projet, jsme my mohli aspoň vystoupit. Hlášení ve stanici neustále opakovalo, že z důvodu přeplněného nástupiště a všech dalších chodbiček a tunelů a eskalátorů vedoucích z podzemí na povrch, nebudou metra zastavovat. Není divu, lidé by ani neměli kam vystoupit. Všude byli lidi. Bylo to surresalistický, absurdní, musela jsem se smát. Měli jste vidět ty obličeje lidí v projíždějícím metru. Celí nachystaní stáli u dveří a pak tradá, nestavíme, jede se dál!! Po pravdě ale mě v tom balíku lidí na perónu nebylo o moc líp. Mačkanice. Děs. Dobré dvě nebo tři minuty jsme stáli a nic se nehýbalo. Ani minimální náznak hlemýždího pohybu. Lidé, co spěchali, dospěchali a jen nervózně koukali na hodinky. Nebyl jediný způsob, jak odtud utéct nebo se dostat dopředu. Po chvíli se dav začal popošinovat dopředu a s jistotou mohu říct, že do deseti minut jsme byli na povrchu! Absurdní. Navíc se v chodbičkách ještě připojovala Central line, "červená" linka, na kterou se dá přestoupit.  Dav houstnul, někteří lidé se snažili kličkovat, ale vcelku bezvýsledně. Došlo i na ostré lokty. Přesně tihle nervózní spěchači si snažili probít cestu. Na eskalátoru to vypadalo jako mravenci v mraveništi. Všichni makali jako fretky. A nahoře ve vestibulu turnikety na východ zoufale kvílely přetížením. Poslední kapka absurdična pak byl ten dav lidí, co se chtěla dostat dovnitř do metra, ale protože další lidé by se do tuenlů prostě nevešli, turnikety byly dočasně zablokované a neprůchodné, takže tenhle dav čekal jako zvířátka za mřížemi v ZOO na opačném konci a nervózně vyhlížel, kdy sena turniketech rozsvítí zelená. Byla jsem tak ráda, když jsem viděla oblohu a nadechla se čerstvého vzduchu. Připadala jsem si jako zachráněnec zrovna vytažený z lidské laviny.A řeknu vám, Holborn už opravdu ne!... Slyšela jsem, že někteří si na District line stěžují, ale já jí po dnešku blahořečím! Uf, byl to zážitek, to mi věřte..ale možná lepší si o tom talhle číst než to nutně prožít na vlastní kůži... No, Londýn prostě..klasika.. Mám ráda lidi, ale ..tohle je silnej kalibr, zlatý Aarhus, kde se dalo jezdit na kole (i když se mi do toho deště tolikrát nechtělo, furt lepší než tyhle příšerný všudelidi!)
A víte co je a tom všem asi nejtřešničkovatejší-na-dortu? ..když jsem ráno přicházela na nástupiště, stálo tam metro District line. Mělo ještě otevřené dveře, v pohodě bych stihla nastoupit. Ale bylo tam poměrně plno, tak jsem si říkala, že popojdu dopředu a nastoupím do obvykle prázdných předních vagónu, sednu si, budu si číst.... A ono prd, další District line už nepřijela... Poučení pro příště, nikdy nenechávej ujet District line metro!!!



Žádné komentáře:

Okomentovat