Ehm, a teď se budete ptát, co že jsem to teda dělala, když jsem tak busy a akční. Tákže...pěkně po pořádku.
Už tehdy v říjnu na Markét promoci mi přišel mail z jedné z té stovky firem, do kterých jsem psala, že by možná něco měli, že to je sice jen krátkodobý projekt na tři týdny zatím, ale že jestli bych měla zájem. Olala, jistěže. Malá sustainability consultancy (pro ty, kteří neradi tyto anglické termíny, vysvětlení zde *), která se jmenuje Article 13 (www.article13.com) a sídlí kousek od místa, kde bydlíme, Mám to dveře-dveře tak 25 minut, no parádička! A ještě je to na Ealing Broadway, což je od nás směrem dál od centra, takže žádné lisování a tlačenkování v metru, juch! No, takže jsme si zavolali s touhle firmou, kromě toho, že jsem celý hovor musela křečovitě držet telefon na stejném místě (na milimetry!), aby kvůli špatnému signálu hovor nevypadl (a pak to jednou stejně vypadlo, tak nic no), vše vypadalo super slibně, ani mě nechtěli vidět a ve středu 21. října už jsem naklusávala do práce. Původní smlouva byla na na tři týdny, tři dny v týdnu, jen pomoc a tím projektem. Jo a ten projekt, jeho cílem je vytvoření jakési strategie s praktickými tipy a doporučeními, které budou organizacím a firmám pomáhat zaintegrovat prvky etického obchodu do své kultury. Zaměřuje se to specificky na textilní průmysl a takže bylo potřeba najít a pročíst nejrůznější dokumenty a reporty, od lidskoprávních mezinárodních úmluv přes už existující příručky a návody pro firmy až po CSR reports (výroční zprávy společenské odpovědnosti firem). Dalším zdrojem informací byly rozhovory a nejrůznější články a kreativních způsobech a inovacích v téhle oblasti, co jaká firma dělá, co jaká firma nedělá a měla/mohla by dělat, jaké dopady by mohlo mít, když takhle nebo tamta firma zavede/nezavede nějakou konkrétní službu..a tak. Bohužel musím být takto nekonkrétní, neb jsem se písemně zavádala, jak už to v těchto firmách bývá, k tzv. "confidentiality agreement", což je takový souhlas s tím, že informace o klientovi a vůbec detaily toho projektu jsou důvěrnou informací, takže zůstávají mezi zdmi naší kanceláře a nevynáší se ven.
No, takže já jsem tam byla jako posila týmu na tenhle projekt, což bylo super, zajímavé, zábavné, a přidanou hdnotu to mělo i v tom, že evidentně jsem se osvědčila, protože mi nabídli, jestli tam nechci zůstat až do ledna. Takže jsem jim na to kývla, no a do Vánoc máme vystaráno. Tři dny v týdnu chodím sem, no a ty zbylé dva?
* Je to konzultantská firmička, která se specializuje v oblasti udržitelnosti, strategického vývoje a společenské odpovědnosti firem. Svým klientům, kterými jsou jak velké korporáty (např. Nestlé), tak normální menší firmy (např. ) nebo neziskovky, nabízí radu a pomoc s integrací společenských hodnot, principů a ochrany životního prostředí do korporátní kultury. Snaží se tranformovat organizace, jejich členy a další zúčastněné jednotky k chování, které je odpovědnější nejen vůči organizaci samotné, jejím ziskům a růstu, ale také k ostatní společnosti a životnímu prostředí.
Při mém čmuchání po nějakém jobu jsem narazila i na jeden podnik, vlastně by se dalo říct neziskovku, která dělá konzultantské projekty v různých obodech odvětvích a nabízí tak studentům, absolventům, nebo prostě komukoli, kdo se chce něco naučit v téhle branži, chce získat pracovní zkušenost a vybrousit svoje schopnosti a dovednosti nejen tak, aby to vypadalo dobře v životopise, který bude posílat na další pracovní pozice, abyse zapojili do nějakého z thle projektů. Je to v podstatě consulting, takže stejná věc jako je to, kde pracuju, s tím, že tohle je pro bono, takže by se dalo říct, že dobrovolnictví, s tím rozdílem, že jde o "vopravdickej business". Není to jako "pojďte, budeme si hrát jako že máme klienta, který má tohle problém a my mu teda pomůžeme". Pracujeme v reálným klientem, konkrétně je to teda jeden digitální start-up, který má konkrétní problém nebo spíš požadavky, co by od nás potřebovali, konkrétně je to analýza celého odvětví, ve kterém se pohybuje (což je sport a média), profilace a segmantace jejich zákazníků a potenciální návrhy pro budoucí vývoj jejich business strategie. Fungujeme v šestičlenném týmu, osobně se scházíme tak jednou týdně, jinak veškěré komunikace je online, ať už přes skype nebo přes nejrůznější platformy na řízení a management projektů nebo sdílení nápadů, návrhů nebo pokroku v našem projektu. Časová náročnost vychází pěkně, očekává se tak 10 hodin týdně, takže ty zbylé dva dny, co nechodím do práce, pracuju na tomhle. No, a zatím super, když by to mělo dopadnou tak, že jediné, co si z toho odnesu, je ta zkušenost a skills and knowledge, co jsem získala doteď, budu spokojená astálo to za to. Nehledě na to, že se zdá, že na tuhle pracovní zkušenost firmy hodně slyší, evidentně je pravda, že to zlepšuje "employability skills", jinými slovy, vypadá t, že jsem si tímhle docela výrazně potunila svoje CV. Takže bezva!
No, a do Vánoc teda plány zdržet se těchto dvou věcí a ideálně od ledna přesedlat na nějakého jiného oře, ideálně full-time už řádnou prácičku. Zatím se rýsují hned dvě schůzky s bezva lidmi ze zajímavých firem na příští týden, tak uvidíme, jak to dopadne!
A abych nežvanila pracovně jen o mě, Honza má taky novou práci. Zanechal své kolegy napospas arogantnímu workoholickému šéfovi a teď je spokojen, Ne že by ráno vyskočil z postele a juchal radostí, že už vstává a může další den do nové skvělé práce, ale vypadá spokojeněji. Dělá zábavnější věci, setkává se s klienty, dokonce byl teďna pracovním vejletě někde u Cambridge, šunka jedna! Takže fajn. Poslední den v jeho staré práci mu kolegové dokonce nachystali rozlučku, domů přinesl celý jeden zbylý cheesecake a jako dáreček od své indické kolegyně dostal indickou kuchařku (věděla, že mu chutná indická kuchyně, že občas něco vaří a že rád a s nadšením ochutnával indické dobroty, co nosila do kanceláře). No, řeknu vám, nidky bych si nemyslela, že bude mít takovou radost z kuchařky! Jako je krásná, to rozhodně, ale stejně, kdybyste ho viděli, celý večer listoval a vybíral, co si uděláme, co bude jeho "projekt"... A pár věcí už jsme i měli a až na jeden pokus to bylo vynikající! (samozřejmě jsme vynechali ty chilli papričky,co byly na seznamu ingrediencí). Ten jeden trochu nevydařený pokus ovšem stojí za zmínku, aspoň pro pobavení. Jak všichni vědí, pálivé jídlo nemám ráda. Nebudu se ani snažit říkat "moc nemusím", protože prostě nevidím jedinou výhodu jídla, u kterého jeinou chuť, kterou cítíte, je, že to děsně pálí, takže všechny ty další chutné ingredience, jsou tak možná náplň do vašeho žaludku, ale nic z toho. No, a to jsem tak jednou přišla z práce a Honza vařil, Už když jsem vešla do kuchyně, začala jsem kašlat, jak to čpělo ve vzduchu, Honza spatřil můj děs v očích a s úmyslem hasit oheň, než se rozšíří mě uklidňoval, že tam dal "jen jednu papričku". Nevědomky tak pouze přilil benzin do ohně. "Jako celou?!" vytřeštila jsem na něj oči. "No..ale byla malá! A už jí tu půl hodiny vyvařuju!". Ehm, ukázalo se, že tam Honza prostě podle receptu namydil jednu celou zelenou chilli papričku, bohužel tu nejpálivěši svého druhu a bohužel z ní nevyndal ani ta zrníčka. Luxusně vypadající zeleninový pokrm s lilkem a rajčaty se tak bohužel rázem změnil v ďábelskou variantu "znič si svoje chuťové buňky aneb ať jíš co jíš, jediné, co cítíš, je pálivost". No byl to děs, pálilo to příšerně, a to jsem k tomu snědla půl kila bílého jogurtu. I Honzovi vyrazily krůpěje potu na čele. Plnou pánev téhle hořlaviny se nám nepodařilo zdolat, tak jí Honza postupně následující tři dny ředil půl litrem bílého jogurtu a smíchané s řádnou dávkou těstovin se to "dalo pozřít", jak říkal. Trochu neštastně, když jsme pao koukali na další recepty, u chilli papriček v ingrediencích bylo občas napsáano "vyndejte zrnička,pokud nechete, aby to tak pálilo". "To to nemohli napsat i k tamtomu receptu?!" rozčiloval se Honza... Inu, chybami s čloběk učí, celou chilli papričku už jsme do jídla nikdy nedali a to lilkovo-rajčatové jídlo bez ní bylo exkluzivní! Jo, a to balení těch chilli papriček, bylo jich tam třeba šest, Honza dojídal ještě několik týdnů. A vždycky jen po půlce papričky, na těstoviny, na pizzu... No prostě sranda.
Taky tu pořád vesele běháme. Už jsme dvakrát pokořili třicítku o víkendu. Honza naplánoval bezvaa trasu, pěkným terénem, na to, že jsme v Londýně, tak i docela příjemný povrch a relativně v přírodě. Po své první třicítce vypadal Honza trochu znaveně, ale minulý víkend, když to vyšlona nějakých 32 km a kousek, vypadal už výrazně svěžeji, takže myslím, že už lze s klidem říct, že je z něj prostě bežec! Dokonce jednou ráno vstával se mnou a šli jsme běhat spolu. A ránem myslím půl šestou, což je pro Honzu obvykle ještě prostě noc. Zřejmě to teda byl na dlouhou dobu poslední společný běh takhle brzo ráno, ale o víkendu běháme společně jak čečetky. A někdy i v týdnu, jako třeba teď. Zrvna vyrážíme, tak končím, pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat