Mokrý větrák

Co se počasí týče, Británie k nám byla zatím docela milá. Dokonce bych řekla, že se jí podařilo přesvědčit někoho jako jsem já to tom, že umí být i docela přívětivá a že tu furt neprší. Namlsaní z předchozích slunečných dní, kdy jsme běhali v kraťasech a tričku a kdy jsem z běhu z Richmondu přiběhla s vypálenými proužky na lýtkách, neb se mi shrnuly podkolenky, se ale tento týden ukázalo jako velmi zavádějící. Londýn nám v úterý s ve středu ukázal svou větrnou a deštivou stránku. Po pravdě, déšť, mráz, sníh, vedro, všechno fajn.

Ale poryvy jak blázen, kdy si připadáte jak ve větráku, ne, děkuji. Inu, vyrazila jsem, venku polojasno, zatím/zrovna neprší. Jen zajdu za roh, spustí se brutální, ale liják. V sebeobraně vytahuju deštník, který se s funěním tak tak rozevře, jak musí bojovat s větrem, co fuči proti mě. Rázem se z deštníku, který intuitivně nastavuju proti větru, tzn. kolmo se zemí, stane skořápka, která obklíčí mojí hlavu. Křečovitě svírám držadlo úplně nejvýš, co to jde, abych minimalizovala páku při každým poryvu. Varianta sklapnout deštník teď už neexistuje, protože bych si tam musela zaklapnout i hlavu. Kráčím proto jako šermíř po chodníku, deštník před sebou jak kord. Občas ho vychýlím trochu výš a jako myš zpod skříně šmíruju protijdoucí chodce. Když vidím paní vedle mě, těší mě, že nejsem jediný cvok, co to takhle dělá. Pravda, občas se tak tak vyhnu s protijdoucím deštníkovým šermířem. Potkávám ty odevzdané chodce, co si místo paraplíčka nesou nad hlavou potrhanou misku. Fouká příšerně, kapky buší na deštnikovinu, čekám, kdy tam udělají díru. Už chci být v metru. Zážitek dobrý, ale troch trnu, kdy mi vítr puntíkatého fešáka podfoukne a obrátí naruby. To by bylo vymalováno. Ale ne, přežili jsme a víte co? ...když jsem vystupovala na Templu, odkud chodím už pěšky do školy, vyjdu ven a tam modro, slunce, sice fouká, ale suché chodníky... Blázinec!

Plejtváci

Myslím, že co se týče spolubydlících, neměli bychom si stěžovat. Je s nima sranda, jsou milí, myjí po sobě nádobí, čistí si uši a ty pohledy plné nepochopení, když jsme teď v pondělí (byl tu svátek práce, takže volno) vyráželi na dlouhý běh (nakonec patnácka) do Richmondu, by se daly ještě pochopit. Bohužel tu je ale jedna věc, které prostě nerozumím - jejich vyhazování jídla. Nikomu netvrdím, že by měl jíst i slupky od cibule (ale mimochodem, teď jsem četla, že ze zbytku natě od mrkve se dá udělat dost dobrý pesto!), ale vyhodit celou půlku balení špenátu jen proto, že se nevejde do lednice, je trochu bláznivý. A mimochodem, s tím špenátem tomu přidávalo na absurditě to, že si ještě ten den koupili balení nové, které se ale koncem dalšího týdne ocitlo z půlky opět v koši! Nejdřív jsme vyvíjeli teorie "blbec a datum spotřeby", protože většina věcí, které vyhazovali, pocházela třeba v den, kdy to vyhodili nebo den předem. Paradoxně ale těm věcem vůbec nic nebylo! Stačilo použít trochu mozku a zjistit, že přestože ty cherry rajčátka měla datum spotřeby před dvěma dny, vůbec nic jim není a klidně by se dala jíst. Naše teorie byla ale záhy vyvrácena empirickými důkazy, kdy se v koši objevil vyhozený z půlky snědený tvaroh, který procházel až příští týden. Protože ale zrovna přišli s velkým nákupem a v lednici zbylo málo místa...(nelogicky) tvaroh letěl. Přešli jsme tak z teorie "blbec a datum spotřeby" na teorii "málo místa v lednici".

Po několika dalších absurdních incidentech se ale i tato teorie ukázala jako zavádějící. Například se nám v koši objevilo otevřené, ale téměř plné balení slaných sušenek/krekrů. Aby nezvlhly (máme to v kuchyni jak v pralese, že!), otevřený konec byl pro jistotu zabalen do potravinové folie, odhadem bych řekla, že jí na to balení (průměr kulaté sušenky cca 5cm) bylo spotřebováno tak metr krát půl metru (ne, možná přeháním, ale rozhodně to vypadalo zafašočovaně jak když by to schovávali pod vodu a nechtěli to namočit). To už jsem vůbec nechápala. Byly to sušenky, co si tu koupili naši "dočasní" spolubydlící, když Lanai and Che byli na dovolené. No, a nechali je tady...a já nevim, jestli se styděli jíst něco, co koupil někdo cizí či co, nechápu. A není to o tom, že by takovou věc normálně nejedli. Podobně jsem kroutila hlavou nad zbytkem balení Haribáčů gumových medvídků. Datum spotřeby musí mít tak příští rok a v lednici se taky neskladují... Takže naše teorie zase v troskách. Trošku si člověk pak říká, jak jim to říct, aniž by naboural mírumilovné harmonické soužití no... Ale jako ze zbytečně vyhozených jahod, jablek (která pravda, potřebovala vykrojit!) se mi chce plakat.. A to ani nemluvím o tom, že jsou schopní hodit do sušičky třeba jen jeden ručník a nechat ho tam protáčet hodinu kolem dokola. Absurdní, řeknu vám, to teda jo!