Předodjezdová

Proč jen existuje syndrom velké tašky? Člověk si balí, dokud je tam místo tak přidává a přidává, a vezmu si jen tenhle svetr nebo i tenhle, je tam místo, beru oba... A pak se stane, že sice jedete domů na měsíc, ale vypadá to, jako byste se stěhovali zpátky. Ba ne, spousta věcí tu ještě zbude (mimochodem, nechápu, jak jsme přežili to několikeré stěhování na začátku, představa, že teď někam převážím všechen svůj majetek, ani za zlatý prase, to si radši na Štědrý den zahladovim!)..ale i tak, z tašky je solidní žok. Tak co, londýnský ježíšek, že.

No, ale každopádně tedy uteklo nám to rychle, za chviličku si budu kupovat úžasně levnou jízdenku na MHD v Praze, báječné! Honza tu ještě týden musí zvládnout hospodařit sám, ale pak už si taky nenechá ujít nějakou tu rodičovskou a prarodičkovskou přízeň... Snad mu to tu rychle uteče, no a kdo byste měl zájem o setkání, hlásím, že možno!

Tak zatím pa, už plachtím!

Jo, a doufám, že tam máte nějakou trochu zimu, takhle "vánočně" to vypadá tady u nás...

Dokonce hadi se nám tu plazí po stromech :) 

Jak se nám z blogu stal týdeník...

Ehm, tak oproti minulým týdnům jsme se v příspěvkování moc nepolepšili. Na druhou stranu, týdenní periodicita je furt periodicita, že... Minulý víkend jsme měli extrémně produktivní víkend. Koupili jsme si nové prostěradlo, samozřejmě aby ladilo k naším sobíkům, že.. Konečně jsme zobyvatelnili náš obývací pokoj, kde je teď krásně prostorně, máme skvělou rozkládací pohovku, na které nám v neděli opět zakempovala návštěva.

Tentokrát se zdržela jen krátce, v pondělí pokračovali dál, ale i tak jsme stihli společně navštívit olympijskou vesničku a stadion a taky nám bylo naservírované luxusní menu dle taktovky Jamieho Olivera. Jo, a taky jsme měli dobroučký horký cider (přece v Anglii nebudeme svařovat víno!). Jen po pravdě nutno přiznat, že alkoholový trénink (který v mém případě nebyl nikdy příliš vytrénovaný), je tentam, myslím, že na Vánoce a zejména na silvestra bude veselo! Každopádně to byl fajn víkend, takže jsme se celí odpočatí nabití novou energií vrhli do závěrečného školního finiše. Nejvyšší laťka, co byla třeba přes týden překonat, byla pro mě středeční skupinová interaktivní shrnující prezentace, kterou jsme měli v rámci mého hlavního předmětu. V kontextu řešení eseje (jo, pořád ještě řeším esej, to je totiž takový oblíbený sport na britské akademické půdě) a konzultací případného vedoucího práce na diplomku (lov nakonec zřejmě úspěšný, juch!) bylo najít čas na synchonizovanou přípravu prezentace s dalšími čtyřmi lidmi skoro nadlidské (nevýhoda hromadných úkolů), ale nakonec to klaplo.

Odměnou nám byla "cofee and tea and biscuits Christmas party", což bylo v zásadě takové neformální příjemné krafání, popíjení čajíčků a kafíček, zobání sušenek a poměrně milé popovídání si jak se spolužáky, tak s profesory. Ve čtvrtek, jako zlatý hřeb tohoto týdne, poslední přednáška a seminář ze statistiky. Ouyesšubadubadoujuch! Teda, ještě to bude hodně bolet, ale zkouška je až v létě, tak jsem si řekla, že teď se tím nebudu stresovat. No, takže tak. Semestr utekl jak když se sfoukne chmýří z pampelišky. Fuk a je to pryč. Bylo to intenzivní. Ještě teda zbývá z vypětím všech sil dokončit a odevzdat esej (ach ta má věčná nespokojenost s vlastními výtvory, kolik by mi ten neperfekcionismus ušetřil času a energie) a pak už podle rady prof. Bradleyho - najít sklenici. Nějakou dost velkou a s dobře těsnícím víčkem. Do ní před Vánocemi nasypat všechny ty zmatky a učenosti a nejasnosti a obavy ze zkoušek a starosti z LESa (jak by řekl Vojta!), pořádně zavíčkovat a postavit někde stranou na poličku, kde může přeplněná nádobička směle počkat až do začátku semestru. Jen si tak říkám, bude velká zavařovačka stačit, nebo bych si měla radši zažádat někde o vypůjčení pořádného sudu?

Od minule doteď

Uznávám, oproti minule jsem se s tím psaním moc nepolepšila. Jenže cílová rovinka je cílová rovinka. Ač se to zdá neuvěřitelné, dnešním dnem jsem oficiálně zakončila devátý, předposlední školní týden. A semestr bude v čudu. Občas mám pocit, že v hlavě mám z toho množství informací spíš zmatek než nějakou ucelenou moudrost, možná dobře, že ty zkoušky budou až v létě, třeba se to rozleží... (nebo rozkydne, že).. Každopádně v kontextu toho, že nadcházející závěrečný týden má být spíš shrnující a opakující, nemáme na semináře žádné další povinné readings! Člověk se z toho skoro cítí nesvůj, úplně jako Samík, co klopká po bytě a hledá kokeše šmejdíte po moodlu a několikrát se přesvědčujete, že tam opravdu není nic, co byste museli číst.. Přebytečnou energii se nakonec většinou rozhodnete vložit do esejování a zřejmě abychom se nenudili (když přeci nebudeme nic moc číst), ve "volném čase" se zabýváme "zábavnými interaktivními skupinovými prezentacemi".. juch! Ne, máme se dobře a myslím, že se nám naší partičce na našem programu docela daří být nad věcí. Černá můra Disertace se nad námi trochu sklání, máme teď hodně přednášek a prezentací jednotlivých profesorů, co nám představují svoje projekty a výzkumy, a samozřejmě každý se nás snaží přesvědčit o "nejzajímavosti" a "nejatraktivnosti" svého tématu. Je to trochu legrační, taková přetahovaná o levnou pracovní sílu (aby se jim nelíbilo, že jim někdo pomůže se sběrem a analýzou dat!). No, po pravdě, snažím si ten příští semestr a letní prázdniny strávené nad psaním a psaním a psaním moc nepředstavovat a snažím se vintegrovat si do hlavy nepaniku a uklidňující hlášení "dá se to zvládnout". Ostatně, stejně teď nemá cenu se stresovat, že.. To vám radši povím o našem minulém víkendu, to vás beztak bude zajímat víc než nějaké studentské fňukání (aneb sama sis navařila holčičko, tak papej..hehe).

Minulý víkend nám tu totiž přistála další návštěva, tentokrát je taková krátká tranzitní, o to však exotičtější. Příliš jižního počasí z Madeiry nám sem nepřiletělo, ale to zas tak nevadilo vzhledem k tomu, že nás celou neděli provázelo sunshine a na prosinec až neobvyklé teploučko. Jako správní průvodci a "skorodomorodci" jsme vzali našeho londýnského nováčka na procházku městem, měli jsme sraz u Sherlocka a odtud to prokroužili RegentsParkem, přes Bloomsbury, samozřejmě náš impressive LSE campus a došli až k vodě, z dálky se pokochali Big Benem (ačkoli ve skutečnosti vypadá stejně jako na obrázcích, ze kterých ho známe ze školy, jen je kolem triliarda lidí, je to taková londýnská "eifelovka"...) a pak naší vycházku zakončili náloží tortil, po které kluci vypadli, že se možná tak odvalí do postele oddechovat. Ani nevím, jak se to stalo, že jsme odpoledne skutečně vyrazili a plánovanou tour po okolí (rádi se chlubíme okolím, kde bydlíme, to jen takové varování pro vás, co se sem chystáte, obrňte se, protože vás to taky čeká!). Jo, a málem bych zapomněla, jako dáreček jsme dostali podivné exotické ovoce, kterému místní říkají bananaananas - přezdíváno bananas. Zelené to tak úplně nevypadá, ale když uzraje, chutná vážně jako něco mezi ananasem a banánem. Ňamina! Díky dovozci, více takových dárečků! 

Takhle vypadá zelený nenakrojený...

Banáno-ananas

A takhle se oloupe to zelené a sladkou světle žlutou dužinu můžete okusovat...

Bude to teď trochu chronologicky zmatené, ale v sobotu (ještě bez návštěvy) jsme konečně navštívili Camden. Na doporučení jsme se vydali pěšmo podél RegentsCanalu a kolem odpoledne se pak ocitli v směsici návštěvníků trhů a mlsounů, co se proplétali mezi stánky s multikulturním občerstvením, co vonělo pod nos tak, že byste si nejradši dali všechno. Vymotali jsme se z tržnice do ulic, kde bylo pořád taky dost lidí, co se šinuli po chodnících od obchůdku k obchůdku. Na rozdíl třeba od Covent Garden byl Camdem víc v retro a tak nějak "design" stylu, třeba úplně super byly obří plastické boty trčící na bočních stěnách několika obchodů.. a tak.. Cestou zpátky jsme, trochu nepředpokládaně, šli pěšky skoro celou cestu domů, protože předcházející pátek, tzv. Black Friday jinak řečeno "bláznivá nákupní horečka" způsobily kalamitu v ulicích v centru. Pozorovali jsme všechno z horního patra autobusu (který se skoro nehýbal, protože všude tekly davy lidí) a myslím, že takhle strašidelnou masu jsem ještě neviděla. Lidé se boxovali navzájem nákupními taškami plnými zboží, co "bylo přeci v akci, no ta nekupto!" Bylo to jako hrnečku vař, kdy přeteklo přes okraj (chodníku) a začalo přetékat na ulici. Autobusy troubily, aby se mohli krokem šinou dál a nabírat zpoždění, mnozí nakupovací borci těžce podcenili situaci a vyrazili autem, což je stálo pořádně dlouhé čekání v koloně.. Hned jak se na chodníku bylo místo, vystoupili jsme a zbytek naší cesty to vzali pěšky. A nepochybně jsme byli doma dřív než kdybychom se šinuli vydýchaným busem...

Regents Canal

Regents Canal vede kolem londýnské ZOO - vlevo voliéra

No, a poslední žhavou novinkou je naše první vánoční atmosféra aneb konečně máme adventní věnec. Pravda, nemá čtyři svíčky, ale aspoň něco. Na to, v jak polních podmínkách se zrodil to s ním dopadlo ještě docela dobře, na fotce ani není poznat, že je to vlastně trochu šišoid... Každopádně asi podobně jako v Praze, vánoční výzdoba, svítíčka a prodej stromečku a dekorací tu frčí na plné obrátky, u Morrissona nám k nakupování hrají koledy, jen teda ten sníh a zima nikde no... A cukroví nám doma po pravdě taky nevoní a z časových důvodů asi ani nevím, jestli vůbec vonět stihne.. Třeba jo, a když ne, budeme si muset na vánočku a perníčky počkat do Čech...

Dnes se u nás stavil i Mikuláš a nechal tu malou nadílku, naštěstí mezi mandarinkami byla jen jedna malinká brambora :)